Deja-vu

Seděl tam v růžku – daleko ode mě.
Pak se posunul blíž, skrze tmu mezi námi a ruce položil nesnesitelně blízko.
Víno chutnalo sladce a na jazyku mě jemně šimralo.
Promluvil. Slova ale byla jiná a touha se tlačila skrze nás.
Vyzval mě k tanci. Natáhl ruku mým směrem. Pohodil hlavou a já nemohla odmítnout.
I centimetry mezi námi byly peklo. Cítila jsem záchvěv strachu.
Neznámý dotek, hebký úsměv, co tě láká dotknout se.
Bylo to tak blízko a přitom daleko.
Ten pohled znamenal něco jiného než obvykle.
Přehodil mi ruku kolem ramen, jen na vteřinu zaváhal.
Že prý je jiný. Já to viděla.
Seděla jsem vedle. – Bez dechu.

(17.3.2015, 19:04)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.