Láska?

Slíbila jsem, že napíšu o tom, jak jsme se s mužem seznámili… a jak jsme spolu začali randit 🙂

S oblibou říkám, že jsem projezdila celou Prahu, abych našla toho pravého! A on celou tu dobu bydlel naproti. 🙂

Známe se 13 let. Seznámil nás můj společný kamarád, když jsem venčila psa a oni kouřili za barákem. Muž tvrdí, že jsem se mu v té době nelíbila (byla jsem na blond). Tehdy jsem o něj ani já nezavadila pohledem. Oni (i s tím kamarádem) byli o 6 let starší a já taková mladá pipka :-D.

Kdyby mi tehdy někdo řekl, že si tohohle muže jednou vezmu, tak se mu vysměju a pošlu ho někam. Já měla štěstí na hlupáky a také na ty, na které nikdy nezapomenu, tak jako každá z nás. Ale na druhou stranu každý mi něco dal a něco zase vzal. Kus mě a já se najednou bála, že ta pohádka a ,,TO“ neexistuje. A nejvíc jsem nesnášela, když mi rodiče a přátelé říkali: ,,Jen počkej, ON se někde objeví až to budeš nejmíň čekat“. (takové klišé a málo která tomu uvěří).

Když to tak vezmu měla jsem 4 vážné vztahy.

První byl má velká láska. Dá se říct, že to byla láska na první pohled. Zachránil mě… nebýt jeho, tak dnes nejsem tím kým jsem dnes a je ze mě troska někde pod mostem. To říkám upřímně. Tak hodného, chytrého, vtipného a skvělého chlapa jsem nepotkala. Ne nadarmo jsou z nás nyní nejlepší přátelé.

Druhý se mi líbil a to moc, sex s ním byl skvělý, vynášel mě do oblak. Než se vrátil k bývalé a rok a půl mě s ní podváděl. Ubohé. Ono se mu to jednou vrátí.

Třetí byla jedna z těch velkých lásek, jak rychle vzplane, tak rychle zase skončí. Byli jsme spolu krátce, ale znamenalo to hodně. Nyní je šťasný s jinou a já jsem šťastná, že i on je šťastný.

No a čtvrtého jsem si vzala… to už tak bývá, jako v pohádce. Každopádně uplynulo 10 let míjení a přehlížení se. Mezitím si každý z nás prošel ,,tím svým životním příběhem“ a dospěl do určité fáze. Dá se říct, že vyspěl! Uzrál čas se potkat a narazit na sebe.

V době, kdy jsme se poznali, jsem bydlela u první velké lásky (vím pěkný paradox) i když on tam nebydlel pouze mi pronajímal byt. V té době už jsme byli nejlepší přátelé. Ten kamarád měl mladšího bráchu, který tam bydlel se mnou. A mladší brácha se kamarádil s mým mužem. Bylo to v létě a oni se chodili koupat kousek od nás. Sebrali další kluky ze sídliště a šli se koupat. A já jsem jeden den šla do práce, můj muž mi říká ,,Hele nechceš se s náma jít dneska koupat?“ Šla jsem do práce, takže to nešlo, ale slíbila jsem na druhý den, že půjdu s nimi, že mám volno. Kluci souhlasili (prý aby tam jako teplouši nebyli jen tři kluci 😀 mi asi po půl roce prozradil muž), takže jsem ráno vyrazila na koupák a kluci tam za mnou dorazili.

Protože jsou kluci v každém věku, stejně jako ,,malí“ kluci i můj muž se přidal ke klučičím hrám a to skákání do vody. Byl tam na stromě pověšený provaz a kluci z něj skákali a já jsem se opalovala. (po očku jsem je sledovala – hlavně mého muže). To byl náš první den. Takhle jsme se scházeli asi 14 dní občas jsem vzala s sebou svého psa a ten zřejmě veděl, protože mého drahého uplně zbožňoval. Takže měli dovoleno i s mladším bráchou mého kamaráda brát mého psa k vodě i když jsem v práci.

Po pár dnech se stalo, že se můj muž objevil u nás doma, že prý jde na dostihy a sázky, že ho mladší brácha pozval, že budem hrát. No rozdrtil nás všechny (já je prohraju vždycky) a to několikrát po sobě. Hráli jsme několik kol po sobě a děsně se u toho řehtali.

Takhle se to opakovalo několik večerů a už během těch večerů byly vidět ty narážky, pohledy, doteky… no a trapnůstky v podobě balení. 🙂

Následovalo kino. Procházka Prokopským údolím, tam to všechno začalo, jak se říká byla ruka v rukávě. Pak už jsme se jeden od druhého nehli. A to myslím doslova. Od první chvíle jsme spolu bydleli a trávili veškerý čas spolu. První tři měsíce (mimochodem plné hádek, urážek a nekonečných neshod, kdy jsem to hodlala vzdát) nám to neklapalo, ale časem jsme se oťukali a sehráli a nyní jsme neporazitelný tým. 🙂

Takhle to zní jako hrozná trapárna, ale celý to bylo vlastně hrozně romantický. Můj muž je gentleman každým coulem, udělá co mi na očích vidí, občas i to co nevidí. Když mě žádal o ruku poklekl a řekl, že už to měl udělat dávno, že jsem láska jeho života a že si mě prostě musí vzít. Tam, kde mě požádal o ruku jsme se o rok a něco sešli v rodinném kruhu a poobědvali již jako manželé. Rozkrojili dort, snědli co se dalo a pak šli slavit.

A protože jak to bývá, není vše jako pohádka. Ze začátku to pro nás bylo těžké, ale pak jsme našli společnou řeč a i ochotu dělat kompromisy. (nejtěžší je to pro mě, uznávám) Jsme dva lidé, kteří se zkrátka našli. A kdo tohle nezažije, nepochopí. Je to jako kouzlo… Najít dokonalý protějšek, který prostě víte, že k vám patří. Zažili jsme spolu hromadu věcí, situací, nezdarů, ale vždycky jsme stáli jeden při druhém a i když se zdálo, že se to nepodaří vše jsme ve zdraví zvládli a jdeme spolu ruku v ruce dál. A co máme ještě před sebou? No další hromadu trapasů… a hádek a usmiřování a společně strávených chvílí… a dalších úspěchů a krásných chvil. 🙂 Věřte nebo ne, stalo se! Stále jsme spolu a milujeme se.

Mimochodem naše písnička je: Skyfall od Adele. Hrála nám i na svatbě a minulý měsíc, když už jsem myslela, že už mě žádná romantika nečeká, jsme seděli sami dva doma. Vypnutá telka, večeřeli jsme spolu popíjeli naše (moje :-D) vinko a pak jen tak seděli a rozebírali uplynulý den. Začala hrát tahle písnička a my si na ni zatančili. Připadala jsem si jako v pohádce… To si přeje přeci každá! Být jako princezna…. a mít svého prince, který ji vždy zachrání před drakem (i když tohle je trochu zavádějící oba máme draky rádi, takže spíš před žehlením v našem případě :-D).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *