Pátek 13

Jak se vám líbil včerejší ,,blogo-příběh“?

Každopádně dnes je pátek 13 tady se o dnešnímu dnu dozvíte víc !

Pro každého má tento den jiný význam. Dle mého názoru je to pátek jako každý jiný a tím myslím, že to značí konec týdne a to je to nejkrásnější na celém týdnu. V pátek se mi nikdy nechce vstávat, protože do práce chodím jen na pár hodin a mě přijde zbytečné sem vůbec chodit, hlavně v ten pátek. Takže shrnutí z celého týdne je… pondělí a pátek volno 😀 Aby se nenarušoval koloběh volných dní. Je mi jasné, že to neprojde.

Tady jsou další Pověry

(čerpala jsem zde je tam i zbytek pověr o svatbě, zvířatech a další)

Pověry

Lidé jsou k pověrčivosti náchylní vlastně z podstaty. V primitivních společnostech byla víra v magickou moc základem obřadů. Složitost života způsobuje, že pověry nechybějí ani v našem každodenním životě. Pověrčiví lidé se domnívají, že uskuteční svá přání nebo zaženou nějakou obavu „předepsaným“ činem nebo slovem (klepáním na dřevo, házením soli přes rameno). Nebo pověra v amulet přinášející štěstí: nositel amuletu si pamatuje všechny pozitivní události, které se mu přihodily, když měl amulet u sebe, a spojuje je s přítomností amuletu a podvědomě zapomíná na všechny negativní události. Proto si lidé potrpí na různé předměty pro štěstí, které nosí u sebe: zaječí pacičky, čtyřlístky, ale i třeba koňské podkovy.

Jsme na území slovanském – kolébce nejznámějších a nejstarších pověr. Slované byli odjakživa velmi pověrčiví a také velmi neochotní přejít k víře v boha. Bez pověr se v zemích Koruny České neobešlo téměř nic. Počínaje zrozením nového života, kdy se rodičkám na nohu přivazovalo supí pero, či při dětské padoucnici se dětem na krk vázala tři zrnka z pivoňky. V časech moru venkované uhasili všechny ohně ve vesnici a vyšli před východem slunce k lesu, kde zapálili posvátný oheň. S ohněm dělali neuvěřitelné cavyky v podstatě pořád. Například i krb musel mít své místo, jak kázala pověra. Hospodář sypal na zem ječmen, a tam, kde zrníčka ležela klidně, tam mohl být oheň založen. Ovšem snad nejslavnější jsou pověry o lásce. Děvčata například doufala, že se do nich chlapec zamiluje, když si obličej utře šátkem, který měla předtím na těle. Používalo se ale i třeba nepřiliž vábné vymočení se do boty milovanému či milované. (Což si myslím, že nefunguje)
Pověry od dávných generací přežívají hlavně zásluhou tradice. Uchovávají se především ve formě přísloví, pořekadel a bájí. Proto jsou zvláště živé na venkově. Pověra se někdy omezuje jen na výklad (zdánlivě) nevysvětlitelného jevu, jindy v souvislosti s tímto jevem vede k určité činnosti. Také různá povolání a profese mají své zvláštní pověry (rybáři, myslivci, námořníci). Pověra bez rozumných důvodů přiřazuje věcem a dějům nadpřirozenou schopnost ovlivňovat budoucnost. Tak například: ovlivňují chování: jak uhranout nápoj lásky, vysvětlují, jak něco vzniká – nemoc je důsledkem uhranutí, zamezují působení nadpřirozených sil – ochrana před uhranutím, ochrana před konkrétním jevem: jak zabránit otěhotnění, odhadování budoucnosti – bude mít smůlu nebo naopak, různé návody pro… aby… a které se často váží na konkrétní předměty.

I když v posledních letech je snaha za hlubším poznáním životních procesů a člověk již zdaleka tak není svázán s přírodou, jak tomu bývalo dříve. Naši předkové přírodu bedlivě pozorovali, tvořili si o ní určité představy a mnohým zvířatům přidělovali lidské vlastnosti, stejně tak, jako určitým jevům v přírodě. To co si nedovedli vysvětlit přirozeným způsobem, to připisovali nadpřirozeným silám. Dnešní doba pověry zcela zapudila a zastaralý náhled věda vysvětlila. Pověry jsou silnější než logika s vědeckým základem a vycházejí z životního postoje jednotlivce. Mnozí lidé srovnávají pověry s bezděčnou duševní reakcí, kterou si člověk nese v sobě jako součást dědictví po předcích.

I když mnohé časem z podvědomí lidí vymizelo, to málo, co bylo zachováno si zasluhuje zaznamenání a připomenutí. Pověry si lidé vymysleli proto, aby přivolali štěstí, nebo si alespoň našli „obětního beránka“, na kterého mohou svést své neúspěchy. Nemusíš v ně věřit, ale přiznejme si, že nám není příjemné, když vám přeběhne přes cestu černá kočka. A co rozbité zrcadlo? Je to smůla?

Hluboce zakořeněné zůstávají zejména tyto skutečnosti přinášející štěstí:

– Když potkám kominíka, chytím se za knoflík, abych měla štěstí

– Střepy znamenají štěstí

– Sedmu považujeme za šťastné číslo

a nebo skutečnosti, které údajně přinášejí smůlu, jako:

– Rozbité zrcadlo – kolik je to smůly

– Pátek třináctého – nebývá zrovna šťastný den

– Převržená slánka – rovněž ne zrovna štěstí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *