Některé věci neovlivníte

Tento týden byl vážně náročný. Zvláštní, jak si člověk najednou uvědomuje, co promeškal. Jsou chvíle na které se prostě nelze připravit. Jistě to znáte.

Rozbité auto, povodeň, porouchaný autobus na cestě do práce, nemoc a smrt v rodině. Nezbývá než improvizovat a snažit se přizpůsobit. Nebo znáte jiné řešení?

Máme možnost volby, vždy máme na výběr, na to pamatujte! Protože nikdy vám to nepřijde tak důležité jako právě v tuto chvíli.

Moje babička byla nemocná už delší dobu, už na svatbu nemohla ze zdravotních důvodů dorazit. Chvíli v nemocnici, chvíli doma. Chvíli lepší a chvíli horší. Omlouvala se, že je to daleko… a jí že není dobře…mrzelo mě to, ale chápala jsem to.

V úterý mi volala mamka, že babička leží v nemocnici a je jí zle.. a že doktoři jí moc šancí nedávají, maximálně 3 dny. Bylo to zvláštní, ale říkala jsem si, že to není možné.

A pak mi ve středu volala mamka, že babička zemřela. Smutné. Šílené. Zdrcující. Byla jsem zrovna v práci. Vše v pohodě a pak přišel šéf a na něco se zeptal. Neodpověděla jsem. ,,Co se děje?“ Zeptal se: ,,Vždycky, když se takhle někdo dívá něco se děje.“ Než jsem odpověděla, uběhla pěkná chvíle. ,,Zemřela mi babička, dneska.“ V první chvíli nevěděl, jak zareagovat. Na tohle se prostě nedá zareagovat. Ani já nevěděla jak reagovat, když volala plačící mamka.

Ve čtvrtek jsem musela zůstat doma. Chtěla jsem jet za mamkou na oběd a probrat to. Oběd proběhl relativně v poklidu. Večer jsem byla zmožená všemi těmi informacemi, že jsem si chtěla dát koupel plnou pěny a začíst se do nové dlouho očekávané knížky.

Miluji napouštění vany, jen tak ležet a koukat, jak se vana plní pěnou. Je to osvobozující. Začetla jsem se do knížky. Po první stránce mě ale přepadl smutek a lítost, tak nějak všechno dohromady. Už jsem dál nemohla číst, nešlo to, neviděla jsem přes slzy.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.