Kapitola II. – Tužka

,,Dobré ráno“, ,,Dobré.“ Pozdraví mě Katka. Pro mě není dobré, říkám si v duchu. Po dvou dnech volna se mi do práce vážně nechtělo, ale to si nechám pro sebe a postavím beze slova vodu na kávu. Za hodinu otvíráme, je třeba projít prodejnu a uklidit, co se nestihlo včera. Takhle brzo ráno tu býváme ve třech nebo čtyřech lidech. Ostatní přijdou později.

Beru tedy papír a tužku a jdu projít prodejnu. Ještě trošku rozespalá a hladová začnu pánským oddělením vypadá dobře, jen doplňky jsou trochu rozhrabané, zapíšu si poznámku a pokračuji dětským oddělením, tady se mi líbí, všechno je tak maličkaté, sukýnky pro holčičky jak z pohádek. Oblečení pro kluky jak z filmu. Mít děti asi bych se tady vyřádila. Dámské nechávám schválně naposled, bývá totiž nejvíc zaprášené. Projdu ho svižně směrem k přední části prodejny. Dobře se rozhlížím. Než dojdu ke vstupu udělám pár poznámek. Zatažená brána je taky zaprášená, ale ta by potřebovala srolovat a vyklepat venku, jako koberec napadne mě. Vystřelí mi koutek a protočím panenky při té myšlence. Představila jsem si jak balím do uzlíku kovovou mříž, abych ji venku vyklepala. Myšlenku zapudím a vracím se zpátky k práci.

Ze strany nahlédnu do výlohy k dámám. Mají zaprášenou podlahu, zakroutím hlavou a zapíšu si na papír:

Prach na zemi – výlohy.

Prostřední výloha je čistá. U pánů ve výloze je potřeba otřít podstavce. K poznámce o prachu dodělám raději vykřičník. V tu chvíli mi vypadne tužka z ruky, jak se pro ní rychle sehnu, zamotá se mi hlava a trochu zavrávorám. Opřu se o stěnu vedle a znovu střelím pohledem k figurínám ve výloze, mám pocit, jako by se na mě oba pánové podívali. Vše během setiny sekundy. Nestíhám situaci zpracovat, jen uskočím leknutím dozadu. Z hluboka se nadechnu abych uklidnila náhlý příval adrenalinu. Druhým pohledem zjistím, že se mi to jen zdálo a klepu si tužkou na čelo: ,,Fakt potřebuju kafe.“

writing

Prolétnu celý seznam a vracím se zpátky za Katkou. Kafe už mi zalila a podává mi kus bábovky. ,,Jee dík.“ Vydechnu překvapeně. ,,Jsi určitě nesnídala, jak tě znám.“ Usměje se posměvačně. Schválně nereaguji. Obě dvě se ve stejnou chvíli napijeme kafe. V momentě, kdy nám to dojde, vyprskneme současně smíchy.

Přisednu si k ní, projdeme spolu věci, které je potřeba udělat. Přišlo zboží, nové plakáty do výloh a další a další věci. Katka je tu dnes do tří a pak jde domu. Já tady budu do večera. Zítra mám odpolední, takže se vyspím. Hned mi to zvedne náladu. Začínají už přicházet ostatní. Katka bere denní plán a jde ke kase, kde bývá těsně před otevřením krátký meeting.

Všichni stojíme okolo kasy a Katka rozděluje úkoly. Každý dostává ten svůj a něco navíc. Mě čeká zboží, moje nejoblíbenější činnost. Utíká mi při tom čas, stejně rychle jako zboží pod rukama. Jak Katka mluví k ostatním, bezděky otočím hlavu smeřem ke kabinkám. Periferním viděním spatřím něco v předu obchodu. Otočím hlavu a vidím kus bílé hlavy, jak vykukuje z poza stěny, kde je výloha. Úplně ve mně hrkne. V tu chvíli slyším Katku: ,,Terez, Terez!!“ Rychle, jakoby nic na ni pohlédnu. ,,Slyšela jsi, co jsem říkala?.“ ,,Jo.“ Odpovím zcela vážným tónem. Změří si mě a spřimhouřenýma očima mi dává najevo, že moc dobře ví, že jsem byla mimo, ale neřekne ani slovo. Každý dostal práci a zbývá posledních pár vteřin, takže si povídáme na kase. Po otevření mříže se všichni rozutečou na svá stanoviště. Přivítám se s Luckou, Barčou a Davidem, kteří přišli o něco později. A pádím na zadní kasu zpracovávat zboží.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.