Kapitola III. -Zapomenuté klíče

Dnes se teda odpoledne vleče. Pomyslím si, když už po třetí za pět minut. Jsem na kase a i přes milé zákaznice mi to dneska neutíká. A to mám jen odpolední. Je pět hodin a pár minut. Doma mě stejně nikdo nečeká, tak vlastně není kam spěchat, ale v šest mám pauzu a pak už to půjde rychle. Zavřít kasy a večer hurá na koncert s kamarádkami. ,,Dobrý den.“ Osloví mě zákaznice, načež se usměju. ,,Dobrý den.“ Odpovím s úsměvem. ,,Měla byste prosím tohle tílko ve velikosti 38?“ ,,Podívám se. Pokud ho nenajdu tady mohu vám zjistit i jinou pobočku, kdybyste chtěla.“ ,,Ne to ne.“ Paní mě na chvíli vysvobodí ze zajetí kasy a tak jdu hledat tílko. Úspěšně ho nacházím a podávám ho paní. ,,Děkuji, jste zlatá.“ Usměje se a odchází ke kabinkám. Tak nestačím ani odpovědět.

 

Ještě pět minut a pauza. Hurá. Mám hlad a potřebuju si sednout. Když dosednu na židi a polknu tři hlty vody. Uleví se mi. Musím potvrdit ten večer. Mám jít s dvěma kamarádkami. Otevřu skřínku a vezmu mobil. A je zpráva. Začtu se do zprávy.

 

,,Ahoj Terez. Mám střevní chřipku. Užijte si ten koncert beze mě.“

 

Zklamaně odepisuju rychlou odpověď.

 

,,Ahoj, tak se brzo uzdrav. Škoda, že zrovna dnes.“

 

Už ani nečekám odpověď. Asi bude mít jiné starosti. Zklamaně dopadnu na židli a dám se do těstovin se zeleninou a tofu, které jsem si dopoledne uvařila. Jsou dobré. Vše ve mně mizí rychlostí, že se nestačím divit a půlka pauzy je pryč. Na chvíli půjdu ven, musím si rozmyslet, jak to dneska udělám, jestli ještě půjdu domu. Asi bych mohla rovnou z práce. Nechat si tu věci a odnést si je až po volnu. Tak krabička se mi tu snad neztratí. Pomalu už jdu zpátky, courám se, nechce se mi. Jsem nervózní z večera.

 

Ten večer už se rozhodně nenudím. Nemám ani nejmenší šanci pomyslet na nudu. Přišlo tolik lidí nakupovat, nechápu to, když je venku tak hezky, ale statečně plníme, tak mi to zlepší náladu.

 

Před devátou se rozhlížím a mapuju terén prodejny. Jedna kasa je už zavřená. Už jenom ta moje. Jsme tu už jen dvě. Opět já a Zuzka. Začnu si pomalu počítat kasu. Ať můžeme odejít. Zuzka opět válčí na kabinkách, jede jak ďas až se musím smát. Nechápu jak to dělá. To mě musí naučit. Asi minutu ji sleduju. Když jí dojde, že se dívám na ni usměje se a ptá se: ,,Čemu se tak směješ sim tě?“ ,,Ničemu.“ Uchechtnu se, ale ona je neoblomná: ,,Tak to vidim, jak na mě čučíš a směješ se.“ Přijde ke kase. ,,No nechápu, jak to můžeš takovou rychlostí dávat na těch kabinkách, jen tak si poletuješ sem a tam, prd sem prd tam. To mě musíš naučit.“ Vyvalím oči. Teď se pro změnu uchechtne ona. ,,No problééma.“ A míří zpátky ke kabinkám.

 

Ve 21 hodin. Zatahuji roletu. Ještě chvíli porovnáváme prodejnu a jdeme si pro věci. Stojíme před zhasnutou prodejnou než dojede roleta dolu. Jdeme směrem ven z obchodního centra. Hledám klíče. Ty jo kde jsou klíče od bytu. Musím se zastavit aby se mi lépe hledalo. ,,Já je nechala v práci.“ Pronesu zlostně a naštvaná sama na sebe se otáčím a jdu směrem zpátky. ,,Jsem teda amatér.“ Říkám si sama pro sebe. Mám tak na spěch, rychle otvírám a zavírám mříž, ani se nerozhlížím nerozsvěcím hlavní světla jen světlo před kanclem. ,,Jo tady jsem je…“ Nedořeknu větu, protože přede mnou stojí figurína.

 

Otevřu pusu, ale strachem nezvládnu nic říct, natož křičet. Ustoupím o krok dozadu. ,,Tady máte své klíče.“ Podává mi ta bílá věc moje klíče. Ani v tuto chvíli nejsem schopna ze sebe vypravit slovo. Asi pět minut mi trvá, než přestanu mrkat a konečně se nadechnu. ,,Dddddděkuju.“ ,,Není zač.“ Odpoví klidným hlasem věc naproti mně. ,,Můžete mi…“ Nenechá mě ale domluvit. ,,Ano jsme to my. Z výlohy.“ Pohodí hlavou směrem k výlohám. Jak otočím hlavou, všimnu si, že jsou kolem mě všichni z našich výloh. ,,Jak je to možné.“ Pronesu chraplavě, jinak to totiž ani nejde. ,,Nechcete si sednout?“ Nabídne mi židli jeden z panáků. Jen kývnu. ,,Ale pak mi to vysvětlíte.“ Všichni současně kývnou. Dosednu na židli a nevěřím tomu, co se právě děje…

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.