Růžové sako

Nenávidím rána, ale usmívám se, sluší mi to.

Na to, že se cítím úplně vysátá a bez energie. Jsem asi blázen, ale to sako mi vážně zlepšilo náladu i když jsem vstávala ve 4:30 a v momentě zazvonění budíku jsem proklínala celý svět. Naštěstí jsem se probrala rychle a došlo mi, že budík si vážně nedělá legraci a musela jsem tedy chtě nechtě vstát.

Teď je 5:30 a já už sedím v metru směr práce. Maroon5 zpívají něco o tom, že bude milovaná, vlastně je ani nevnímám, jen koukám ven z vlaku a užívám si jízdu a (zas)ráno. Potřebuju kafe. Jo, to mě zachrání a tady moje tričko v odrazu dveří, které mi tvrdí, že je možné se doopravdy zamilovat. Snad nelže. V téhle uspěchané době? Jak jinak se člověk může cítit jako na obláčku a i přes veškerou bolest se zvládnout usmívat na svět, když by neprožíval právě tohle.

Každý z nás by o lásce jistě mohl napsat nespočet knih a samozřejmě i o její ztrátě, předat tak zkušenosti dalším generacím. Všechny tyhle knihy by se nejspíš nevešly do jedné knihovny ani do vícera. A stejně by nebylo napsáno úplně všechno, vždy by se objevil nějaký ,,zvláštní“ případ lásky nebo její ztráty. Každý z nás je totiž unikát a prožívá unikátní lásku. Proto všechny knihy světa nejsou schopny popsat, jak to s ní doopravdy je.

Hlavní je si ten úžasný pocit vychutnat z hloubi vašeho nitra a nepromarnit ani minutu.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.