50 odstínů šedi

Hrníček mi pověděl, že dnes nepomůže jen jedna káva. Jsem unavená z práce fyzicky, jsem doslova vysílená. Sedím na recepci a hlavu v dlaních a oblbnutá antibiotiky si promítám včerejší den a přemýšlím nad nesmrtelností chrousta, o tom proč není možné olíznout vlastní loket (tak schválně kolik vás to právě teď zkouší – upřímně do komentů) a další důležité otázky týkající se života. Zřejmě nevyřeším ani jedinou z nich. Nevadí. Alespoň mě ne.

Jsem jedna z těch žen, která chce být dokonalá, pořád (a zvláště pak pro chlapa, kterého miluji). Nenávidím své vlasy ala ,,vstanu a jdu“, neposlouchají, dělají si co se jim zachce, nejhorší je to, když prší… přirozeně se ty moje žíně zkroutí a vypadám jak pometlo. To pak o dokonalosti nemůže být řeč a přitom jsou to jenom vlasy, které mám i tak ráda 😀 To je další z těch otázek života (a smrti, jak jde o boty a vlasy).

Včera mi zmokly vlasy úplně stejně při noční procházce Prahou a úlevným rozhovorem o všem možném, kdy jsem po dlouhé době pocítila souznění v podobě přátelského porozumění a uvolněného smíchu od srdce. Najednou mi byly moje vlasy fuk.

Byla to neskutečná úleva na všech vlnách zjistit to, že vlastně všichni řešíme to samé a máme ty samé starosti i tužby. Že pro většinu z nás je jeden z rodičů odstrašující případ a my bezhlavě tvrdíme, že nechceme být jako oni…

Chtěla jsem si jen si užít ty chvíle strávené společným bytím, ať už to znamená cokoli. Únava včera zmizela jako mávnutím kouzelného proutku, jakmile jsme společně propukli v smích. Říkala jsem si, že to je jedna z těch chvilek, které je dobré si zapamatovat pro případ horších časů, kdy na dně hrnečku bude jen smutek a trápení a vzchopit se bude těžké.

Letmý polibek do koutku úst mnohdy prozradí všechny tužby, které se za ním skrývají. Ta tajemství, jež nám normálně zůstávají skryta a společný smích je na tom stejně, odhalí ty jemné roztomilé vrásky, které nás dělají neodolatelnými. Ty, pro které nás naši blízcí milují.

Typů lidí je mnoho – nesuďte knihu podle obalu, ale seznamte se nejprve s jejím obsahem a pak můžete listovat v rejstříku. Dle mého názoru každý má v sobě svých 50 odstínů šedi ať chcete nebo ne, máte v sobě světlou i temnou stránku… celou paletu…:) a dál vím jistě, že žijeme v určitých romantických klišé…skrytých seznamech vlastní duše, která nás napomíná za naše nedostatky, rozhlížíme se okolo a hledáme ty chvíle, které se nazývají štěstím. To jsou právě ty plné smíchu a letícího času.

Postupem času jsem zjistila, že nikdo nemá šanci odhadnout druhého na první pohled i když si spousta z vás myslí, že ano. Dost lidí se tváří přísně, ale uvnitř jsou to vtipálci, snílci nebo stydlíni, kteří zkrátka nevědí, jak to říct. Jen čekají na tu správnou chvíli. Nebo jim bylo tolikrát ublíženo, že se chrání před okolím uzavřeností, aby jim nebylo ublíženo znovu. Existují i lidé, kteří prozradí vše svou tváří, stačí pak jediný pohled a odhalíme vše. Každý typ osobnosti je jedinečný. My všichni nazýváme naši minulost ,,Starými dobrými časy“. Nejsme tedy smířeni s naší minulostí? Vždyť každý den dostáváme novou a novou šanci žít… co víc si přát!?

Sečteno podtrženo… Pojďme žít přítomností!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.