Frndí příběh

Jsem žena! Vyslovuji po každé, když se ráno oblékám (ze skříně, ve které nic není) a večer, když jdu spát (a říkám si, že nemám co na sebe. Já chudinka). Jistě vím to, každý měsíc mi to vtipně připomene moje perioda, tak jako každé ženě. PMS syndrom, záchvaty vzteku a smutku… jak krásné se mnou musí být žít. OJOJOJ :-D. A teď vážně… nepochybuji, že je skvělé se mnou žít.

Ženy umí manipulovat s muži ve svůj prospěch a nestydí se za to… pokud ano, nejsou dospělé, aby to přiznaly. Všeobecně se to totiž stejně ví, aby bylo jasno. Muži to těžce zapírají a my jen pokrčíme rameny a jede se dál.

A drby? My nedrbeme, jen říkáme svůj názor. Na tu čičinku z protější kanceláře. Bože ta má zase ránu. A na bývalého, co to má zase za nanynku. Je to kruté, ale pravdou je, že mnohdy jsou chlapi v hospodě horší než my a to beze srandy. Rozebírají nás! Ne tak jako my je, to určitě ne… my si potrpíme na ty detaily. U chlapů jsou to spíš gesta a krátké znaky. Kouřové signály, znaková řeč nebo jeskynní malby. To přece chlapi neprobírají do detailů – pokud ovšem nemají upito.

Naše neustálé pochybování o naší (přece jinak dokonalé) postavě i když je k nakousnutí, pro každého chlapa k nám jaksi patří a musíme (vlastně i chlapi) se s tím smířit. Říkáme to nejčastěji, když chceme slyšet, že nám to sluší. Hlavně po sežraném pytlíku brambůrků večer u televize se potřebujeme ujistit, že se vám vážně stále líbíme. Takže dneska večer řekněte partnerce, že je kus…:), dneska žádný kejtičky (i když vám i mě to přijde vtipné) jí to nejspíš vtipné připadat nebude, ve chvíli výčitek svědomí.

Jo a ta kabelka, kterou jsme spolu viděli ve výloze v tom obchodním centru včera, no pamatuješ? Ne? Tak to je velká chyba, protože o ní budu mluvit ještě týden a když ti to ani po 14 dnech nedojde, řeknu ti ať mi ji teda koupíš. Koupíš mi ji prosím? V duchu si vždycky říkám, kolik narážek udělat, aby to nebylo okaté. Víte o tom, že tohle ženy dělají už od malička? Já si to třeba úplně živě vybavuji. Na mamku to tolik nefungovalo, ale na taťku, strejdu, dědu (asi abych dala pokoj) vždycky. Kde se to v nás pak bere, když už takhle trénujeme od malička.

Budete se divit, ale existují i ženy, které si nestěžují na svou postavu. Nejedí jen salát, neloupanou rýži a zeleninu nebo sýr se zeleninovou oblohou. Neskuhrají kvůli ulomenému nehtíku. Nemají svého chlapa rády jen kvůli jeho autu a tučnému kontu. Jsou zkrátka samy sebou a jsou spokojené. Jedí, co jim chutná a povětšinou ze všeho nejvíc milují sladké. A je jich docela dost! Jen vědět kde hledat… to už je druhá stránka věci. Já jich znám dost, mají své názory a je s nimi sranda a co víc, nestydí se za to, že si krknou nebo prdnou, protože každý správný chlap ví, že žena není panenka ale člověk a i my občas máme slabé chvilky. No co lepší než si nechat vyvalit bok. Nejsme žádné cimprlíny….a nebo…?

Musíte si sami ujasnit, kterou tu ,,frndu“ si vyberete. Krásné jsme všechny, po pár pivech nebo panácích vodky i víc než to.

 

Takže shrnuto podtrženo.. jsme strašně COMPLICATED, ale proto nás máte přece rádi, že!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.