Turbo rebel ve verzi light

Dnes sedím v práci a dívám se na fotku mojí ženy na mém pracovním stole. Přemítám o časech minulých a budoucích.

Nedávno se mi stala taková zajímavá věc. Sedíme v naší oblíbené kavárně a z ženy vypadne věta „To, jak se sebou zacházíš v mládí, se projeví ve stáří“. Debatu jsme ten den vedli o všem možném, ale tahle věta mi v hlavě spustila myšlenky na plné obrátky. Naposledy jsem ji slyšel před 15-ti lety a to od mojí mamky. Začal jsem přemýšlet o tom, zda je pravda, že si podvědomě vybíráme partnery podobné našim rodičům. Další věta ve které se obě ženy mého života shodují. Jak ironické. Nedošel jsem k žádnému jasnému závěru, je dost bodů pro i proti.

Od útlého mládí jsem nebyl žádný svatoušek. Rodiče si se mnou užili dostatečně zábavy, až bych řekl, že by to vystačilo na tři životy. Já byl vždy hrozně živé dítě. Ve třinácti letech jsem přepnul na režim turbo. Při ražení hesla žij dokud jsi mladý a ve stylu nejtvrdšího pubertálního adolescenta, který si myslí, že mu patří svět jsem začal roztahovat křídla. Znáte tu legendární větu „ta puberta s ním ale mlátí“, tak se mnou přímo třískala. Byl jsem rebel a byl jsem na to hrdý. Moudra rodičů mě daná do života jsem rozstřílel hned z fleku. Přeci jak tak inteligentní dítě, může mít tak hloupé rodiče. Oba rodiče mají červený diplom z vysoké školy. Dnes se tomu směji, jen si na to vzpomenu.

Co je na tom tak ironického?

Ironií osudu je, že nám vše po kouskách vrátí. A tak se i stalo. Některé kousky si nesu životem ještě teď. Časem jsem zjistil, že se podobám mamince než jsem si vždy připouštěl. Když mi v mládí tvrdila, že si stejně jednou vezmu ženu, která bude podobná jí, countroval jsem ihned odpovedí „to si radši hodím mašli“. A dnes? Dnes mám skvělou ženu, která je jí opravdu ve spoustě věcech podobná a já jsem za to rád. Vyspěl jsem ( i když to trvalo ) v dospělého rozumného muže ( teď se za hlavu chytá moje žena ) s duší rebela ve verzi light. To přeci mají ženy rády. Podíl na tom mají obě dvě.

Občas od ženy zaslechnu větu, při které se zastavím, zadívám se na ní a vzpomínám na mládí a říkám si jaké jsem to měl v životě štěstí, že je mám. V tu chvíli cítím, jak mi srdce zaplesá blahem a jsem ten nejšťastnější chlap pod sluncem. (Ony o tom neví. Tak p.š.t. 🙂 )

To jsou ty chvíle, kdy víte, že to tak má být a že jste udělali v životě i pár dobrých rozhodnutí. A ano duší jsem romantik po mamince a žena si mě za to občas dobírá, tak jako já si dobíral v pubertě maminku – další ironie. Dnes se totiž u mužů prý romantika nenosí. Je to známka jakési ztráty „chlapáctví“. Ale no tak. Ženy, i když to kolikrát nepřipouští, mají romantiku rády. Orangutani a Drsoňové už dávno vyšli z módy.

Takový jaký jsem dnes vděčím dvěma ženám mého života a tímto článkem vám chci složit poklonu a poděkovat za všechno.

S láskou mým nejdůležitějším ženám v mém životě – Váš milující syn a manžel

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.