Návrat do dětství

Do autobusu přistoupila maminka se dvěma dětmi: „Mami, koloběžku.“ Spustilo jedno z děvčátek. Musela jsem se usmát, protože tyhle dětské starosti jsou úžasné.

Minulý týden jsem byla nakupovat v potravinách. Ve frontě přede mnou stáli táta se synem. Měli obrovský nákup. Všichni včetně mě stáli otráveně a čekali až prodavačka namarkuje nákup. Konečně namarkovala poslední položku a s úsměvem pánovi sděluje částku za nákup. Pán s povzdychem a rychlým otřením čela do rukávu zaplatil kartou. Účtenku podává synovi a ten užasle zvedá ruce do vzduchu a mává účtenkou. Byla tak dlouhá, že klučinovi sahala po kotníky. Měl z dlouhé účtenky takovou radost, že ji všem ve frontě ukazoval. Pomyslela jsem si. Taky bych si jednou přála, aby mi dlouhá účtenka udělala radost. Klučina stále ještě pobíhal okolo mě mávajíc účtenkou a smál se. „Dobrý den.“ Osloví mě paní, když stále hledím na kluka, který ukazuje účtenku i ostatním zákazníkům. Nevšímaje si tatínka, který tlačí plný vozík ven. „Dddobrý den.“ Odpovím opožděně a podávám věrnostní kartičku. Všimnu si pohledů ostatních ve frontě. Usmívají se a většina z nich hledí za chlapcem…

Řekla bych, že se zasnili a vrátili se do dětství, kdy bylo všechno jednodušší. Je fajn občas zapomenout „dospěláctví“ a být zase zpátky dítětem. Mít radost ze zmrzky nebo lízátka. Řešit pusu od kluka ve školce a to, že po obědě se mi nechce (mě teda chce) spát. Prosit mamku ať mě vyzvedne po „o“ a nezůstat ve školce jako poslední. To jen my dospěláci nechápeme proč. Taky zažít znovu to, že louže je to nejlepší, co můžu venku potkat a nejlépe bez holínek. Když upadnu vždycky mi mamka přispěchá na pomoc pofoukat odřené koleno. Nebo když mi někdo ublíží v maminčině náruči zaručeně najdu útěchu a všechno bude zase dobré.

Je mnoho dětské radosti, o které jsme v dospělosti přišli. Zapomněli jsme jaké to je hrát si s kamarády. Že dětská přátelství jsou jiná a plná porozumění. Jistě víte, že dítě je mnohem spontánnější a upřímnější. Jistě dostáváte plno zvídavých otázek, kdy smíchy bavíte celý vagon. Stalo se vám to někdy? Podělte se o ně… 🙂

Dítě vidí svět tak trochu jinýma očima. Rozhodně je co závidět nejen tu bezstarostnost. Ví, že zázraky existují a kouzla jakbysmet. Mají spoustu svých zaklínadel, tajných skrýší a přátel o kterých ani nevíme… Co myslíte, že jim ještě můžeme závidět?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *