Kniha

Otevíráš ji a listuješ než najdeš stránku, kde jsi skončil.
Já tajím dech abych neprozdradila na co myslím.
Na ty dvě vrásky u obočí, když se soustředíš na děj.
Na to, jak nevnímáš, když promluvím.
A jak po několika kapitolách zavřeš knihu a jdeš se protáhnout.
Jak držíš knihu ve svých dlaních, jako bys ji miloval.
Nerozumím té magii, ale sama se na tu svou knihu nemohu soustředit. Díky tobě.
Než zvedneš hlavu od knihy, zamyslím se a vymyslím několik vtipných vět, aby jsi se konečně usmál, tak jak to mám nejraději.
A když konečně zvedneš oči, přejedou mě jak rentgen a zmizí někde v dáli.
A já se začnu pomalu bát, že snad objevíš nějakou mou myšlenku.
I když vím, že ne… dokud neseberu odvahu dotknout se tě jinak než když mi vracíš mou knihu…
Na to se nedá zapomenout….

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.