Každý z nás je tak trochu psychopat

Po posledním saunování, kdy mladý muž s křikem: „Já jsem psychopat, já ti to vysvětlím.“ Utekl ze sauny, ve které neustále skákal do řeči mě a mé kamarádce. Byl osočen přísedícím, který ho zřejmě už znal… mě napadlo, že každý jsme tak trochu psychopat. Minimálně ho v sobě máme.

Každý z nás v sobě ukrývá dvě osobnosti nebo dvě stránky chcete-li temnou a světlou. Je to jako z komiksu, kdy v sobě ukrýváte super hrdinu a padoucha a je na vás, kterého živíte a kterého skrýváte. Jsou určité momenty, kdy i vaše temná stránka nejde skrýt. Po alkoholu, když jste unavení nebo smutní, po práci… Každý má ten moment jiný je to vlastně takový spouštěč, jak moc intenzivní spouštěč musí být, aby spustil „tu“ stránku je individuální. Může se vám zdát, že to jsou jakási stavidla nebo uvolnění špuntu (jednoduše řečeno).

U někoho je to výbuch zlosti, usedavý pláč, výbuch erotické vášně či celkového spojení, posedlostí, deprese a další a další… některé určitě ani neznám nebo si je nedokážu představit.

Každý v sobě má zakódované věci nebo situace, které nechce, aby kdokoli věděl. Jsou to taková „tajemství“ a myslí si o nich, že jsou divné, zvláštní a ostatní by nad nimi kroutili hlavou, protože je z nějakého důvodu nechápou.

Třeba hloupé snězení kiwi i se slupkou. Kolegyně v práci doslova omdlévaly a vzdychaly zhnusením, když mě viděly po prvé jíst kiwi. Zvedla jsem hlavu od mobilu: „Co se děje?“ Zareagovala jsem na jejich projevy nesouhlasu. Jen prstem ukázaly na kiwi: „Víš, že ho nemáš oloupané?“ „Vím.“ Pokrčím rameny a kousnu si znovu. Na to znechuceně odcházejí. Já jen zakroutím hlavu a dál si čtu článek v mobilu. Mě to přijde normální. Nikdy mě ani ve snu nenapadlo, že by to někomu mohlo přijít divné.

A takových situací je spousty a mnohem horších, vulgárnějších a bizarnějších. Ale kdo jsme abychom soudili ostatní? Suďte nejprve sami sebe za vaše návyky, které vám připadají normální. Nevíte, proč se daný člověk tak chová, třeba je to pro něj normální, jako pro mě situace s kiwi. Neříkám, že nejsou situace a chování, které by se na veřejnost dostat neměly… Ano jsou!

Jen bychom si měli uvědomit, že škatulkování a odsuzování je cejchem starších generací a starší doby. Je jiná doba a člověk moudří a toleruje víc a věcí, které by v dřívějších dobách byly nemyslitelné. Od sexuální orientace přes tetování až k lehkým úchylkám, které jsou dnes už normální. Lidé by to měli brát s větším nadhledem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.