Bod zlomu

Do téhle chvíle vám svět připadal marný a v práci jste měli chuť to zabalit a jít. Zlomit tužku a hodit ji neznámo kam. Diář spálit a zapomenout všechna jeho data. Nezajímat se o nic jen o sebe a proč vás všechno a všude tlačí a nic se vám nechce. Ve světle dohořívající svíčky jste dopíjeli sklenici levného vína, protože na to drahé nebyla chuť. Vlasy vám spadly do čela a pokud ne vlasy, tak vaše řasy zamrkaly přes slzy vzteku a nenávisti k sobě samému. Každé slovo vám přišlo otravné a sami sobě jste si přišli protivní. Zvuk klíčů ve vás vyvolal strach, kdo to zase jde a co chce. Zdálo se, že opravdový přítel je v nedohlednu. Nepodařilo se vám otočit list a zapomenout dnešní den. Sklopili jste uši, dopili sklenici, uhasili svíci. Vzali klíče a v šeru vyrazili kam vás nohy nesly.

Světlo měsíce se neslo nad vodou, hvězdy mrkajíc na řeku, která voněla deštěm. A vy stojíc na mostě a pokuřujíc voňavou cigaretu přemýšlíte, jak dál. Jestli by bylo lepší to skončit. Skočit. Ano tam na mostě přes řeku, kde nikdo není. Diář leží v šuplíku. Vaše oči těkají po březích, které končí v nedohlednu. Ztracená láska vám připomíná, že už na ni nevěříte. Řasy opět zbrzdí kapky slz a vy tušíte, co musí přijít. Líně se opřete o kovové zábradlí abyste zkusili jeho stabilitu. Vaši váhu ani nepozná. Liščím skokem skočíte na zábradlí a rukama se chytíte sloupku. Nahlédnete do hloubky pod vámi a noc vám šeptá cosi o jaru, ale ještě tomu neuvěříte. Zázračná moc deště vyvolá husí kůži po celém těle. V rákosí, v zákrutu řeky uslyšíte zpěv žab a rozmlouvání kachen. Je to jako se shlížet z výšky ze které na vás hledí ostatní, ale vy se přece jen vidíte jinak, kritičtěji. Usmějete se pod nos a vlasy vám opět spadnou do očí, když nakloníte hlavu stranou abyste viděli na měsíc. Růžový měsíc, tiše se usmívající a jako povzdech ženy zčervenalý chtíčem, v tu chvíli se vaše slzy změní v povzdech z čirého štěstí a vás opustí poslední slzy padající do vody. Zachytí se v odrazech hvězd temného nebe. Vaše srdce napovídá, že je čas jít.

V tom momentě všechno začne dávat smysl a najednou odejít není to, na co právě myslíte. Chcete říct něco skutečného. Čekáte na správné odpovědi. Ráno přichází stejně jistě jako noc a vy víte proč. Tak jako každé ráno jste silní a začínáte nový den, znovu a znovu, tak jako nový start života, který chcete žít. Diář stále zůstává v šuplíku a vy jedete vstříc svým pravým snům. Vaše síla se vzbouzí mlčky, stejně jako úsměv ženy, kterou kdosi miloval. Ty rty. Ty oči a ňadra. Vaše myšlenky jsou plné energie a vy máte chuť jít dál a vstříc všemu poznání. Nechcete si nechat ujít chvíle, které můžete prožít jako krásná silná osobnost, která si může vybrat svůj směr. Protože pro vás je každý směr, který zvolíte ten správný. A tak jako milujete vy je, milují oni vás. Vaše láska se v nich zrcadlí. A ti, kteří na vás shlížejí shora nejsou hodni vašich slz nebo úsměvu. Je to to nejkrásnější, co můžete komukoli věnovat – Čas, ten už nikdy nelze vzít zpět.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *