Dobrý ročník

Když se řekne dobrý ročník, většina z vás si představí lahodné víno. Skvělé, polosuché červené, bílé nebo růžové. Které vám lehce pohladí vaše chuťové smysly.

Ať už se vám vybaví cokoli. Dobrý ročník je i rok narození některých dětí, kdy byl ještě svět v pořádku. Doba, kdy nebylo termo oblečení nebo dokonce nepromokavé. Jezdili jsme v zimě na igelitkách z Delvity. Vzpomínáte? V létě jsme neřešili odřená kolena a špinavé ruce. Svačinu jsme s sebou tahali všude po venku v papírovém ubrousku.

Byly to chvíle, kdy šlo především o rodinu a dětství. Ne dnes, kdy se chce každý zalíbit všem díky značkám a jménu. Nosíme boty, protože jsou právě in. Já si na ně půjčím jen abych na někoho udělala dojem. To je vážně nesmysl. Jít s davem s dětmi nebo zaměstnanci. Protože děti se mi smějí, když nemám bundu od značky Addidas nebo Nike. Kdy můj telefon značky Nokia prostě není Apple. Já nejdu s dobou. ,,Mami kup mi „Jabko“. Vždyť Jirka od vedle ho taky má.“ Nechápu. Proč nejsme opravdoví, jako jsme bývali?

Dnes je doba herních konzolí, chytrých mobilů a počítačů. Dnešní děti neznají hru na stopovanou, pavouka nebo horkou lávu, kterou jsme my děti hráli za barákem. A když se řeklo v 9 hodin u kolotoče, nikdo z nás neměl mobil nebo messenger, aby napsal sorry něco mám nepřijdu. Zkrátka musel přijít.

Celé dny a víkendy jsme trávili venku za barákem. Parta obcházela rondely a v každém hráli nějakou hru. Večer posedávali na lavičkách a vyprávěli si vtipné příhody. Ráno si pískali pod okny, jestli půjdeme ven. Přáli jsme si ať tohle neskončí. Jsme totiž děti sídliště. Neříkám, že dnešní děti jsou špatné, to nikoliv. I dnešní doba má něco pozitivního, ale výchova dnešních hi-tech dětí to není. Dnešní doba je výhodná v tom, že seženete lékaře kdykoli, v lékárně koupíte všechno a ničeho není nedostatek. Jen peněz občas. Ale to k životu patří.

Ano tablet k výuce je šikovná pomůcka, jak naučit dítě si hrát, ale ne 24 hodin denně a 7 dní v týdnu. Dítě potřebuje pohyb a zocelit se v partě venku. Poprat se, prvně políbit kluka nebo holku nebo obojí. Stát si za svým a bojovat o své území a být hrdinou. Ne v partách u Playstationu na voice chatu.

Když venku svítí slunce, mají si děti hrát venku. Hrát fotbal, basket nebo skákat přes gumu a ne sedět za počítačem. Děti jsou připravené k sociálnímu životu, když se stávají členy party a musí opravdově a „dospělácky“ žít ve skupině. Připraví je to na život mnohem víc než hra na tabletu. Děti jsou mnohdy nedospělé a jsou zvyklé být „vozené“ za ručičku. Rodiče jim vyšlapávají cestu. Lepší je život mezi lidmi ne na sociálních sítích.

Existuje jen málo rodičů, kteří takto vidí své ratolesti a dopřávají jim dostatek pohybu v přírodě. Je spousta příkladů, jak matka ve vlaku vrazí svým ani ne dvou letým synům tablet a sama na mobilu prohlíží sociální sítě. Proč nevzala knížku a nečetla jim pohádky nebo jim nedala komiks s obrázky. Možností je spousty. Chápu, že být matkou na plný úvazek je jistě těžké, vyčerpávající a chvíle klidu od řvoucích dětí je pro vás dovolená, ale není vše výchovou? Když děti od malička povedu ke knihám a budeme si spolu číst před spaním, zvládnou to pak hodinovou cestu vlakem ne?

Co si myslíte o dnešní uspěchané době, jaký má vliv na naše potomstvo?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *