Magie barev

Pondělí mi vážně dělá problém. Ráno jsem vstávala se špatnou náladou. Po víkendu je to jako rána pod pás, která mě vzbudí v podobě budíku. Po třetím zaklapnutí stejně nakonec musím vstát a podrobit se zkoušce, tak jako každé pondělí. Změřit tep, prohlédnout oči. Sakra nic mi není, musím do práce. 🙂

Cesta do práce v pondělí je krátká asi jako čekání u zubaře. Minuty jsou jako vteřiny a vy se modlíte ať už je to za vámi. Dnes se v tomto duchu nesl celý den. Ráno jsem krátce zahlédla měsíc v okně. Nebyl náhodou úplněk? Protože jsem skoro nespala. V autobuse si pán, co si sedl vedle prohlížel můj posmrkaný kapesník s takovým zájmem, že jsem měla sto chutí mu ho s podpisem a věnováním darovat. No co jsem prostě slavná.

Sluníčko na mě dělalo nemravné obličeje v podobě úšklebků. V metru mě cizí slečna se sluchátky v uších upozornila, že mám rozvázanou tkaničku u boty. Byla jsem již třetí v pořadí a pokračovala dál po celé délce vagonu. Ale tak každý z nás má tu svou práci. V práci jsem si musela dát ještě jednu kávu. Tentokrát bez cukru a mléka, ne jak je mým zvykem se dvěma lžícemi cukru a hltem mléka. Nějak mě to ráno ne a ne probrat.

Dnes mi přišlo, že každý někam spěchá. Černobílé ráno mi připomnělo, že je pondělí. Každý včetně mě se dnes na svět mračil. Jen můj růžový batůžek na mě volal: ,,Love me“ a já si v duchu říkala: ,,Proč?“ Zavalena prací jsem nestíhala nic. Únava mě přepadla při každé myšlence na to, co je dnes za den. Hlavně ve chvíli, kdy jsem padla na sedačku v metru. Celá udýchaná, protože jsem ho musela doběhnout. Málem jsem přejela zastávku při čtení Geralta. Opět jsem potřebovala dočíst napínavou kapitolu. Autobus měl zpoždění a já musela čekat. Nedalo mi to a Google mi měl poradit barvy, ale žádná mě nezaujala. Po prvé v životě jsem jela na nehty a nebyla si jistá tím, co chci… jednobarevné? Barevné? Třpytivé? Nevím! Já! Nevím… Zmítala se ve mě beznaděj.

Díky autobusu jsem běžela cestou k ní. Mojí kamarádce umělkyni. Které vždycky předložím obrázek s větou: ,,Ano to chci.“ Ona se vždycky usměje a dotvoří moje myšlenky do skutečnosti a hlavně dokonalosti. Po každé! Vždycky kroutím hlavou, jak to jenom dělá. To není jen talent, to je láska ke své práci. Dnes už mezi dveřmi marně skučím: ,,Nevím co chci.“ Znovu se usměje a vybalí na mě všechny barvy a tím totálně převálcuje Google. Rozlije se mi na tváři úsměv a já najednou vím co chci. ,,Pastelky a kamínky. Jo to bude ono.“

Barva za barvou se mi rýsují na nehtech, tak jako celý dnešní den. Postupně si zamiluji každou z nich, protože jsem si je sama vybrala. Stejně jako celý můj život a každé další pondělí. Ještě na zastávce obdivuji její um a barvy, které mi dodaly odvahy a zlepšily mi náladu.

Barvy jsou jako magie a každá má svůj skrytý význam. Stejně jako vaše oblíbená písnička se v každé z nich skrývá trocha tajemsví a emoce. Každá zvlášť vám připomene, co jste kdy, kde a s kým zažili. Proč když se řekne láska, každý si představí červenou. Nebe, že je modré a slunce žluté? Copak nemůže být třeba fialové? Vždyť děti malují slunce fialové. Vraťme se do dětství. Zapomeňme na dospělost. Někdy je to tak únavné být dospělý.

Každý z nás barvy vnímá jinak, stejně jako chuť, vůni nebo dotek… vše si spojujeme se vzpomínkami a je na nás jaké to budou. Zda budou dobré nebo špatné. Jen si vzpomeňte, jaká barva ve vás vyvolá smyslnost, touhu nebo štěstí. Každý z těchto vjemů vám může otočit vaši náladu od 180 stupňů.

Dnes jsem byla několik znamení zvěrokruhu dohromady jako nikdy. Blíženec, protože se cítím jako rozdvojená osobnost. Váhy, protože nevím, co chci. Beran, protože něco chci a nevím zatraceně co. Ale až doma se sklenicí vína, hořící svící, notebookem na klíně a vědomím, že píšu pro vás…jsem to, co doopravdy jsem… mrcha štírka. Těší mě!

Sami si zvolte barvu, jakou bude mít vaše pondělí. Přeji vám ať jsou všechny vaše pondělky barevné, jako bylo to moje …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *