Člověk

Postavit se tomu čelem. Zatnout prsty v pěst. Neopouštět sebe sama. Zavřít oči plné vzteku. Okřiknout své já a neudělat zbrklou chybu. Pohnout se kupředu z místa. Nestát osamoceně a přitom v davu. Nehrát si na něco co nejsme. Promluvit klidným hlasem, a přitom v sobě dusit vztek, stesk a bolest. Porozumět ostatním a rozhlédnout se, než se vydáte kupředu.

Nezapomenout na své já, když rozdělujete pochvaly. Prominout chyby nejen ostatním ale i sami sobě. Zapálit svíčku a připít na zdraví těm, kteří tu nejsou a se kterými bychom tak moc chtěli být. Žít na plno právě kvůli nim a nejen proto, hlavně protože chceme my. Nevzdávat se snadno a neupadat v beznaděj, když jde křivka dolu. Víme totiž, že za pár nečekaných chvil půjde zase vzhůru. A ten dav, bude stejně na naší straně pouze v momentě, když se nám bude dařit.

Procitnout ze spánku, který nás držel zpět. Ohlédnout se jen jednou za životem, který už uplynul a který nevrátíme. Bojovat za sebe, za vůli, za žití. Za to, že být tady je možné jen jednou, a proto není čas ztrácet čas maličkostmi a zabývat se tím, co nás nebaví, ale dělat to, co nám přináší radost. A i když nám to teď nejde, půjde nám to později a posuneme se vpřed. Sami sebe naučíme, jak to má být. To vím.

Pohlédnout pravdě do očí a probrat se právě včas. Je ten nejdůležitější okamžik v našem životě. Nezapomenout na rodinu a blízké, kteří při nás stáli i v době rozbrojů a těžkých chvil. Věřit ve správnou chvíli a uvěřit na zázraky, protože ony se dějí. Máme je na svědomí každý, každičký den. Už to, že vstanete. Ta chuť vstát je malý zázrak. Máte motivaci vstát a žít svůj život navzdory všem a všemu. Navzdory hladomoru, bolesti a zkáze, kterou svět přináší každý den. A vy máte odvahu vstát znovu a znovu. Zamyslet se nad sebou a říct si, dnes udělám pro někoho něco hezkého.

Odpoledne se posadit s kávou na verandu a rozmlouvat se stromy, které k nám šumí příběhy ztrácející se v poryvech větru. Pohlédnout k nebi a nasávat vůni mléčných mraků, které mávají na pozdrav, kdykoli se podíváte vzhůru. Zapadající slunce hladí i vzdálené kouty svými doznívajícími podzimními paprsky. Kam jen oko dohlédne plane začínající večer. Vykukují první hvězdy a prosvítají mezi šednoucími mraky. Tlukot vašeho srdce je najednou tak slyšitelný, jako zpěv ptáků z lesa alespoň těch, kteří ještě neodletěli. A vy rozumíte všem těm překrásným vjemům kolem sebe. Spolu s vonící kávou tvoří neodmyslitelnou součást vašeho života, který máte rádi a na který se těšíte každé ráno, které je vám dáno začít znovu…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.