Ve vatě

Co vás první napadne, když se řekne: „ve vatě“? Zvláštní je, že každého napadne něco jiného. Dospěláky peníze (hodně peněz) a bohatství. A děti napadne cukrová vata. Kam patříte vy?

Navíc, kdy jste měli svou poslední cukrovou vatu a jaká byla? Já ji měla cca před rokem. Byla růžová, sladká a obrovská. A i když je to neskutečné množství cukru. Je prostě dokonalá (stejně jako já. V tom se shodneme). Je to takový návrat do dětství. Než ji dojíte máte ulepené ruce, nos, rty i tváře a smějete se v návalu cukrové touhy. Není to dokonalé? Je!

Je to součást něčeho, co nedokážu vysvětlit. Byla chvíle, kdy jsem dokonce uvažovala o tom, že si pořídím stroj na výrobu cukrové vaty na e-bay (jo smějte se, ale tehdejší přítel mi ji chtěl koupit pro radost) a já s jeho dětinským nápadem souhlasila. Plánovali jsme, jak se budeme cpát vatou až budeme mít 100 kilo. To už tak legrační asi není. Ale že si uděláme duhovou vatu, modrou, zelenou… všechny barvy duhy… na které bude chuť a nálada.

Když už vatu máte v ideálním případě ji před vámi připraví ve stánku nebo obchůdku, cítíte se skvěle. Přímo nepopsatelně. Jako na pouti plné atrakcí. Skoro jako kdybyste ji měli po prvé i když víte, že to tak není a tu chuť moc dobře znáte. A pak byste zamířili na labutě a mávali rodičům. A mamka by na vás volala: „Ne tak vysoko…“ 🙂

Myslím, že hrát si je tak strašně důležité i v dospělosti. Ať už jde o dospělé hraní nebo hraní si se svými dětmi a jejich hračkami. I tak se můžete vrátit do dětství.

Pojďme si dneska hrát…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.