Žena muže milovat může

Pohnout skalami, zastavit čas. Zahořet a změnit vše v lepší a krásnější. Zahnat chmury a úsměvem odzbrojit všechny okolo, že ztratí slov. Ráno se probudit svěží i po dvou hodinách spánku a okouzlovat svou aurou zbytek světa. Všechno se zdá úžasné i kolona cestou do práce a ona ví, že to stihne a ještě kolegům uvaří skvělou kávu. Ví, že je krásná, vždyť okolí horečně přikyvuje na všechny nevyřčené otázky. Vznáší se chodbou směrem ke své kanceláři. Lehkým krokem vpluje za stůl s výhledem ven do parku. Usměje se nad vlastním štěstím a na chvíli se zasní.

Nemůže se dočkat až půjde směrem k tomu pokoji lehce jako víla. Každý její krok bude sledován. Kdo ji spatří zatají dech a mlčky otáčí hlavu jejím směrem. Její šaty šustí tichounce až neslyšně. Každým krokem zanechává lákavou vůni parfému. Ještě hodnou chvíli se nese chodbou i když ona už tam dávno není. Každý, kdo později projde zažije ten pocit. Ale ucítí jen závan vlasů a parfému. Podpatky neslyšně kloužou po čistě vyluxovaných kobercích. Kroky tak jisté, jako kdyby ji nesly domů.

Stačí jen zavřít oči a připomenout tu chvíli. Moment, kratičký okamžik či setina vteřiny, kdy ho spatřila po prvé, jak dopíjí kávu u stolu v hale a čte noviny. Tu malou vrásku mezi obočím. Ani nemrkl, dokud nedočetl stránku. Nejspíš mu došlo, že ho někdo v hale sleduje. Zvedl hlavu a ona mimoděk otočila stránku a sklonila hlavu blíž k četbě až jí vlasy sklouzly do obličeje. Tichounce se zahihňala vzrušením a zachvěla se na křesílku v rohu haly, skryta stínem vzdálené lampy. Káva dopita a čas k odchodu. Kabelku, knihu ale než se stihla sehnout vyklouzla ji z ruky na zem. Podává ji on s malou vráskou a usmívá se. Nechápavě skloní hlavu na stranu. Ona se usměje a zvědavě si ho prohlíží z blízka. Podá ji knihu a velmi jemně mrkne.

Usmívá se sama pro sebe. Ví, co ji čeká kde a proč. Chodba tak tichá a měkká. Než jistým krokem dojde k výtahu a vyjede do druhého patra. Pokoj nehledá dlouho. Je hned naproti výtahu. Nezaváhá ani minutu. Přiloží kartu ke dveřím a vchází. Sedí tam on. Směje se od stolu, kde právě otevřel lahev vína Cabernet. Než dojde k němu nalije skleničky a jednu ji podává. Vezme ji za ruku a přitáhne ji k sobě, aby ji políbil na sladké a po malinách vonící rty. Oba přivřou oči a tiše zalapají po dechu. Víno ochladí její vyschlý krk. On ji stále drží v objetí. Nemůže se nabažit té vůně vlasů, kůže, dechu…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *