Směna

Hleděl na mě a já na něj. Nechápala jsem jeho pohled, ale on zřejmě věděl proč to dělá. Podlamovaly se mi kolena. Ještě jeden úsměv a nevydržím to a políbím ho…. Musím, chci. Netušil, že se mi svět rozkřičel kolem uší a já ho musela mít. Ale dostatek zábran a to, že jsem musela zvedat telefony v zapadlý kanceláři mi zabránilo nevrhnout se na něj. Přišla nějaká slečna… aha jeho přítelkyně.
V duši se mi rozhostil smutek, ale zároveň výzva…
Směna mi skončila a on odešel. Bylo mi smutno a zároveň jsem fantazírovala, co by udělal, kdybych se mu vrhla kolem krku a vyznala mu lásku… utekl by? Smál by se? Nemysli na to! ,,Jsi hloupá. Nemůžeš mít každého…ale on je tak, tak…Psst, nebo to někdo uslyší. Nikdo nemůže slyšet moje myšlenky.“ Přestala jsem vnímat. Nastoupila jsem do metra sedla si a pustila písničky.
Kdyby byl můj…zavřela jsem oči. Srdce se mi rozbušilo a ruce se mi začaly potit. Dívala bych se jak spí, jak Miluje…jak líbá. Milovat se s ním? Cítila jsem motýlky v břiše. Ach ne… já ho snad…
,,Konečná stanice prosíme vystupte.“ Vyrušilo mě v mých fantaziích. ,,No jo tak já jdu.“
Ráno zase do práce… sakra, ale dnes máme směnu spolu. Nějaká akce. Ach ne to není fér. Takové pokušení. Smutná jsem byla jen do té doby, než jsem ho potkala na chodbě. ,,Ahoj,“ pozdravil a usmál se. Málem mě tím pohledem roztavil. Pitomá uniforma, zaklela jsem. ,,Ahoj.“ Špitnu.
,,Dobrý den, tak dnes budete sloužit spolu.“ Pronese náš nadřízený. Srdce mi radostí poskočí. Mrknu na něj a on na mě. ,,Tak běžte, máte co dělat. Košťata a luxy jsou před kancelářemi.“
Vlezeme do kanceláře a uprostřed je stůl. No jo co jiného taky v kanceláři. Mlčky vezmu lux a dám se do práce. Po očku ho sleduji co dělá. Utírá stoly, parapety. S takovou lehkostí jako nikdo jiný. Přistihnu se, jak si představuji, jak se mne dotýká. Zapudím myšlenku a když zjistím, že na mne nechápavě hledí, zčervenám a uhnu pohledem. Pohlédnu z okna a vidím dva zamilované, jak se líbají na lavičce. Vypnu lux a chvíli na ně hledím. ,,Copak nemáš přítele?“ ,,Ne,“ odpovím…stojí vedle mě a já cítím jeho sladký dech. Uvádí mě do rozpaků ani o tom neví. Ach ne já ho doopravdy miluji…
Neřekne ani slovo. Nepohne se ani o píď, ale jemně se přiblíží k mému obličeji. Chvíli na něj hledím. Málem se utopím v těch krásných očích. Dám mu vlasy z obličeje a chci dát ruku zase podél těla, ale zachytí ji a drží ji v dlani, dokud nemám husí kůži. Toužím, moc toužím, aby mě políbil… abych měla jistotu, že to není sen. Stále mě držel za ruku a hleděl na mě. Přiblížil se ještě blíž, opět mi začalo bušit srdce jako o závod. Zřejmě to vycítil, protože natáhl ruku, aby mě vzal za mou a dal si ji na své srdce. Bušilo stejně zběsile jako to moje. Nechápala jsem, ale dodala jsem si odvahy a přiblížila se k jeho rtům.
Ale zadržel mě. Nechápala jsem. Vzal mě za ruku. Vysadil mě na stůl. Hleděla jsem na něj a neměla dost odvahy cokoli udělat, abych něco nepokazila.
Teď se přiblížil on a políbil mě. A znovu, znovu… cítila jsem horkost jeho rtů. Touhu jeho jazyka. Něžné doteky rukou. Hlavu mi držel v dlaních, byl tak blízko jako nikdo. Nezaváhala jsem ani vteřinu a znovu ho políbila. V duchu jsem se ptala sama sebe, co to dělám, ale srdce a touha naléhaly: ,,Líbej, líbej…“ Nemohla jsem to zastavit. Ani jsem nechtěla.
Znovu mě líbal. Tentokrát i na tváře, bradu, víčka, nos i uši. Husí kůži jsem měla po celém těle. Chvěla jsem se vzrušením jako nikdy.
Z ničeho nic přestal. ,,Miluješ mě?“ Hleděl na mě. Zřejmě jsem vypadala nechápavě a tak mi zopakoval otázku. ,,Miluješ mě? Miluješ?“ Vnímala jsem všechno, jeho dech, řasy, hruď, srdce, doteky prostě všechno. ,,A Ty mě?“ Tázavě se na mě podíval. ,,Ano,“ zašeptal a pohladil mě po vlasech. ,,Já Tebe taky. Od první chvíle, co jsem Tě spatřila. Nechci se už dívat na nikoho jiného jen na Tebe. Celý život Tě chci mít po svém boku na pořád.“
Už se na nic neptal, jen zamkl dveře od kanceláře. Vrátil se ke mně a rukou mi přejel po rameni. Rozpustil mi vlasy svázané do culíku. Spadly mi na ramena. Jsou krásné, pošeptal mi do ucha a něžně mě do něj kousl a zatahal mě za pramínek vlasů.
Rozepl mi pracovní košili, až byla vidět podprsenka. Dvěma prsty po ní přejel a tiše vzdychl. Políbil mě a rukou sklouzl k sukni. Dotkl se mého stehna. Okamžitě mi naskočila husí kůže. Svlékl mi košili, trochu jsem zčervenala. Protože jsem se zastyděla. Líbil se mi, snad i já jemu, hleděl na mě jako na dárek, který si už dlouho přál.
Svlékl si košili a přitiskl si mě k sobě. Miluji Tě, zašeptala jsem mezi vzdechy. Líbal mě na klíčních kostech krku i mezi ňadry. Sklouzlo mi ramínko podprsenky. Sundal mi i to druhé, jemně rozepl podprsenku a hodil na zem. Usmála jsem se a dotýkala jsem se jeho hrudi. Líbala jsem ho a prsty mi zabloudily ke kalhotám. Cítila jsem to napětí a to horko. Opět zavzdychal.
Po pár minutách jsme oba stáli naproti sobě. Já jen v kalhotkách a on ve trenýrkách. Dotkl se mého bříška a já toužila po dalších dotecích. Tiskl se ke mně. Svlékl mi kalhotky a jazykem přejel po Venušinu pahorku. Nechápala jsem, jak může někdo vědět tolik o ženách, kde se dotknout a kdy. Nemyslela jsem na nic jiného než na nás. Vychutnávala jsem si každý okamžik, dotek, vzdech….

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *