Vinná láska

Cítit tu změnu. Prožít tu chvíli. Být jiní, než jste kdy byli. Zapomenout všechno zlé. Otevřít oči a procitnout právě teď. Paříž, Benátky nebo New York. Ztratit se tam spolu. Projít městem a snít si o lásce v Louvre. Ten sen je jiný. Je jako z pohádky nebo z romantického filmu Půlnoc v Paříži. Kdy význam šťastně až do smrti dostává jiný rozměr. A přesto stojíme nohama na zemi. Hledíme vpřed a budoucnost je jasnější než kdy jindy. Eiffelova věž mluví o štěstí, které nás spojuje. Times Square hraje na rozmanité a barevné city, které lákají ochutnat. Benátské loďky šeptají o lásce, která je tu mezi námi. Tak blízko a zároveň daleko a cítí se nepochopená, protože ještě nikdo nikdy nepřišel na to, co to znamená.

Síla nesplněných tužeb nás ženou kupředu a tohle souznění není jen slovní hříčka. Je to spojení, které k sobě patří. Tak jako nebe a mraky. Slunce a měsíc. Martini a olivy. Dům a zahrada nebo květiny a země.

Milovat duši nikdy nebylo snazší než teď. Padat spolu kamsi. Procházet nejkrásnějšími vinicemi třpytící se ranní rosou a popíjet omamný mok, který svlaží rty a potěší hrdlo i ducha. Usmívat se na sluncem zalité zahrady. Kývat se ve větru se stromy mávajícími na pozdrav ptákům letícím vzduchem. Pocítit volnost při pohledu na růžové sady a voňavé duhové květy na louce. Pochopit tužbu zrajícího vína. Prohlédnout si všechnu krásu, kterou příroda vyčarovala – Spolu.

Držíc se za ruce sedíme a pijeme nápoj lásky připravovaný s vírou a něhou. Víno vzniklo díky péči, která by se mohla rovnat laskání ženského těla, kdy doteky po těle připomínají sběr hroznů, které dlouho zrály na slunečním svitu. Moudřely při úsměvu měsíce a pod dohledem tichých hvězd. Jeho lisování je jako nekonečné polibky na rty, které hřejí tak hluboko a dlouho. A nedají se popsat, protože při nich ztrácíme vědomí a mysl plachtí na obláčku s ostatními vzdušnými vzkazy. Ruce, které jej sklízely a pečovaly o něj, a to jen z čiré vášně a rozpustilosti, jsou ruce, které dřou do úmoru. Vědí o tom, co šeptá víno za teplých letních večerů pod hvězdami na kamenné zídce a při zimních posezeních u krbu na předložce z vyhřáté kůže. Touha narůstá a je tak blízko sklenic a nahá těla v mihotajícím se svitu praskajícího ohně vypráví příběhy zrození. Jemné vzdechy milované ženy, připomínají otevření lahve vína tak dobrého, že pro jeho vychutnání musíte zavřít oči jinak nenajdete to pravé slovo k ohodnocení něčeho tak dokonalého… Neexistuje jiné slovo než láska.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.