Princeznina pohádková zahrada

Každé ráno vstávám z postele s nebesy. Služebnictvo mi připraví šat, střevíce a pomohou mi i s korunkou. Než uklidí snídani ze stolu. Projdu překrásnými zahradami zámku, kde zahradník zalévá spoustu květin. Pozemek je tak velký, že není možné dohlédnout na druhý konec zahrad. Nejraději je mám za rozbřesku zalité ranním sluncem anebo těsně před večeří, kdy se ptáci ukládají ke spánku a květy se kývají v rytmu. Zbytky slunečních paprsků polévají stromy a keře skrz zámek. Je to jako magická hra přírody, kterou nelze nezbožňovat.

Zurčení vodotrysku vprostřed zahrady, u kterého sedáváme společně s dvorními dámami a popíjíme čaj, připomene, co za roční období je. V létě si tu hrají děti dvorních dam. V zimě sedáváme v zimní zahradě, která je plná květin v jakémkoli roční období a voní všemi zajímavými vůněmi.

Na druhé straně zahrady na východ od zámku se tyčí vysoká slonovinová věž. Jejíž točité schodiště vede vzhůru. Nahoře je malý pokojík s postelí, lenoškou a malým občerstvením na stole vprostřed místnosti. Každý den tam nosím čerstvé květiny. Když je mi smutno, často sedám u okna ve věži a vyhlížím ho. Prince, který splní tužby mého srdce a vysvobodí mě ze zajetí mojí vlastní slonovinové věže. Jeho bílý kůň s hřívou rozevlátou pohodí hlavou a on vystoupá ke mně do věže a najde mě sedět nedaleko okna, kterým je vidět k hranicím našeho království.

Než otočím hlavu směrem k němu promluví milým hlasem. Pohlédnu na něj s nečekaným obdivem a prohlédnu si jej svýma modrýma očima. Usměje se a přistoupí blíž. Natáhne ruku a políbí tu moji na hřbet ruky. Ani nedýchám, protože na tuhle chvíli jsem čekala. Ukloní se a požádá mě, zda mě smí doprovodit do zahrad. Je tak krásný den a bylo by pošetilé promarnit jedinou minutu. Kývnu.

Nechá mě pohladit koně. Hřebec zastříhá ušima, když ho hladím. Princi se líbí mé vyprávění o našich zahradách a o trzích, pořádaných otcem a o slavnostech, které se blíží. Několik hodin se procházíme zahradami a já zavěšena do jeho rámě cítím, že propadám tomu pocitu. Pod nejvyšší jabloní kousek od vinice mého otce se zastavíme. Pohlédne na mě a já na něj. Vezme prsty mou bradu a políbí mě na rty. Nestačím se nadechnout a políbí mě znovu. Zeptá se mě, zda bych chtěla být jeho ženou a budoucí královnou na jeho hradě. Že už dlouho hledá někoho úžasného jako jsem já. Oněmělá jeho otázkou bez dechu kývnu.

Když najednou uslyším hlas mého otce. Jak mě kárá, proč se zase celé dny toulám po zahradách, že nejsem zahradnice, nýbrž královská dcera. Můj princ se ukloní otci. Představí se a požádá otce o mou ruku. Otec mlčíc usedne na lavičku blízko nás a pokyne princi, aby se posadil vedle něj. Že má jedinou podmínku, k našemu sňatku. Na to princ pohlédne na mě a pak znovu na krále. Mě se zmocňuje panika, copak mi otec nepřeje štěstí?

Otec má jedno jediné přání, aby se naše dvě království spojila v jedno a my společně vládli oběma královstvím, že by se rád věnoval honům, vinici a odpočinku. Princ i já se v jednom momentě usmějeme a mě spadne obrovský kámen ze srdce. Šibalský úsměv mého otce dovolí princi vstát a znovu mě políbit na rty a pak s otcem odejdou na zámek zahájit přípravy na svatbu a mě zanechají rozjímat v zahradách. Pozorující zahradníka, kterak miluje květy jako mě můj princ a budoucí král dvou království.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.