Čarokrásná černovláska

Růžové rty spočinou na sklenici vína. Jemně ochutnají polosuchý nápoj lákající nejen svou vůní. Pootevřená ústa a přivřené oči umírají touhou dotknout se. Hebká jako samet, kůže o níž sníváš v bezesných nocích. Mlhavé vzpomínky na tu nezapomenutelnou chvíli.

V noci se vzbudíš a máš sucho v ústech. Jako kdybys právě dopil onu sklenici vína. Zůstaly na ní pouze růžové otisky malinové rtěnky, ta letmo napovídá, co se dělo. Zavřeš oči a přeješ si zažít ten sen znovu. Nedaří se ti usnout. Otočíš se na bok a spatříš ji. Leží tam a spí. Dojde ti, že to nebyl sen, že tam doopravdy je. Vlasy jí dáš z obličeje a políbíš na tvář. Pohne se a ty zatajíš dech, abys nevzbudil svůj sen. Prsty přejedeš po šíji. Naskočí jí husí kůže. Lehce natočí tvář měsíčnímu světlu a ve spánku se usměje. Užasle hledíš na klíční kosti. Peřinou ukryješ nahé tělo, jako noc halí město ukládající se ke spánku. Položíš hlavu na její polštář. Je horký od vlasů vonících vanilkou. Kůže pálí a hoří ve snech tak vzdálených a přitom tak známých. Cítíš dech na své ruce, kterou jí objímáš a modlíš se ať tahle chvíle nikdy neskončí.

Ráno spolu procitnete v laskavém hříchu. Pohlédnete si do očí a uvěříte ve vlastní sny. Skočíte do propasti touhy a nebojíte se ničeho. Ona zničí vaše obavy letmým pohozením vlasů. Ve světle ranního svitu slunce zazáří a smíchem omámí všechny a všechno okolo. Řasami zamává slunci i měsíci na pozdrav aby mohla pochopit rozmlouvání hvězd. Díky úsměvu tak nepatrnému a nečastému.

Zvážní pokaždé, když vplujete do mraků posetých deštěm třpytícím se jako diamanty. Černé vlasy spadnou z nebes jako mraky seslané andělem, ale je to jen noc. To ona vám každý večer svěří své zázraky. Než dopadne poslední pramen vlasů a objeví se pomněnkově modré oči z poza mračen. Ptáci na nebesích načechrají červánky a pak odletí do noci spát za svými družkami.

Odložíte stud a strach, tak jako ona odkládá svetr nebo hřeben po tom, co rozčeše dlouhé černé kadeře. Prohlédneš si křivky, když stojí u zrcadla. Ona s otevřenou pusou hledí na svůj odraz. Zamiluješ se do té vrásky mezi obočím nespokojeně nakrčeného nosu. Vzápětí pohodí vlasy na stranu. Bezmocně zakloní hlavu a vlasy klesnou na záda, jako jemná látka košilky, kterou večer co večer jemně vysvlékáš než spolu ulehnete v objetí do voňavých peřin. Ty rty co tak často kouše mezi zuby tě lákají o něco více, než před chvílí. Malinová barva jim dodává neodolatelnou příchuť. A ty ležíš na zádech a černé vlasy tě šimrají na obličeji a ještě stále voní po vanilce. Vždycky ti ji připomene. Palcem přejedeš po rtech. Ona si smyslně zkousne spodní ret mezi zuby a ty jí ho jemně uvolníš svými rty a konečně ochutnáš tu malinovou sladkost. Prsty rozčísneš havraní vlasy, vezmeš hlavu do dlaní. Celá se ti poddá. Přivře oči a kůže je najednou tak spalující, jako ten večer na polštáři. A ty víš, že je to ona. Ta čarokrásná černovláska.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.