Přemýšlím o sněhu

Tak jako každý rok, vždycky když napadne konečně bílá nadílka. Vykouknu z okna a vím, že největší radost budou mít psi. Můj pes miluje běhání ve sněhu a jeho chytání do tlamy. To mě přinutí se smát. Je to jako koulovaná v dětství. I když jí bohatě stačí, když ho botama naházím přímo na ní. Domu se vracíme jak dva rampouši šťastné, že je venku bílý poprašek a že je to zima jak má být.

Cestou do práce sleduji reakce lidí, pokouší se chovat dospěle, když postávají s cigaretou před poštou a okolo padají vločky. Vzpomínají na to, jak je jako malí chytali do pusy a smáli se, když jim rodičové tuhle zábavičku zakazovali. Ten usměvavý koutek zkrátka neskryjí. Vidím to i když mám sluchátka. Mířím směrem k metru. Před vestibulem hroudy sněhu na podlaze, které nás nutí sklouznout se jako po ledové ploše a udělat slide hodný i Ester. (Jistě by ho ocenila) Případné pády a rozbitá kolena nekomentujeme jen se smějeme, jaká to byla zábava. Lítat v oteplovákách a předvádět kostku ve skluzu (Jistě znáte tu reklamu). Nevadilo nám, že nemáme nepromokavé oblečení nebo dokonce termo oblečky. Bylo nám jedno, jak mokří jsme. Celý den venku jen na oběd usušit případně vyměnit oteplovačky.

Taky vzpomínám na dovádění na kopci jako pomůcka pro sjezd z kopce nám stačila i igelitová taška z Delvity. Lopata byla taky výborná záležitost. Zajímalo by mě, kdo z vás měl kovové (ty byly menší) nebo klasické dřevěné sáně. Já je teda nikdy neměla, ale dost kamarádů je mělo a svezli mě. Bylo to skvělý. Pamatujete? Když si vzpomenu, kde všude jsme jezdili, dneska už je půlka kopců zastavěných a nebo míří do silnice, což dřív nikdo tolik neřešil.

Nejraději mám sníh večer a brzo ráno. Ráno, protože je čerstvý a není pošlapaný a lehce se třpytí, když zasvítí slunce. Na horách je to dokonalá podívaná. Vyvolává vnitřní klid a procházky sněhem jsou velmi relaxační. Večer ve světle pouličních lamp vypadá jak malé diamanty, které padají z nebes na zem. Nemůžu se vynadívat. Co teprve ten legrační vrzavý zvuk pod nohama, když vykročíte ráno z baráku a není ještě odhrabáno. Vrz, vrz, vrz, vrz… dneska ráno to bylo zrovna tak. Směrem k popelnicím jsem dovrzala v botách obalených sněhem a šťastným psem, že napadlo něco tak úžasného, jako je sníh. Ona má tlamu obalenou sněhem a klepe se, když vyhazuju lahve od vína (dneska jenom dvě) ale když znovu kopnu do sněhu je její klepání zimou to tam a ona na mě radostně štěká, že chce ještě. Díky ní se je pořád čemu smát.

Ráda maluju na zasněžená skla aut vzkazy. Takže pokud jsem vám tam nějaký zanechala můžete mi ho hodit pod článek… chtěla jsem vám jenom zlepšit den. Umýt auto budete muset tak jako tak. Teď už s rozvahou, chápu, že ne každý to ocení a tak maluji na schody, odpadkové koše nebo lavičky…. Užijte si vymodlený sníh!

8 thoughts on “Přemýšlím o sněhu

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *