Svět nás nutí být dokonalí a proč tvrdí, že nejsme?

Dneska ráno jsem se na sebe podívala do zrcadla a říkala jsem si, že to musel být fakt náročný týden. Protože jsem si připadala, jak pobledlá panenka. No, co vám budu povídat. Vždycky jsem si přála být dokonalá. Mít úžasné tělo, pleť a vlasy. Po každé jsem našla nějakou vadu, která mě činila nespokojenou. Proč?? Nesnášela jsem všechny ty faldíky, pupínky a chloupky, které by na některých místech rozhodně být neměly. (Dámy jistě vědí!) Teď se směji vlastní pošetilosti. Ach to moje ego a laťka příliš vysoko.

Napadlo mě, že existuje mnoho způsobů krásy. Proto si  (nejen) dámy často prohlíží své postavy a obličej v zrcadle a i když to žádná z nich nepřizná, je nervózní z toho, že si někdo všimne vrásek, suchých vlasů nebo pih. Většina lidí nemá čas řešit nedoskonalosti ostatních, protože sám řeší ty své. A pokud mu nějaký ten čas zbývá řeší, kde a jak se jich zbavit. I kdyby to znamenalo pomluvit ostatní. (A to vám k dokonalosti vážně nepomůže.)

Zamyslete se nad tím, že když někoho pomluvíte, je to vlastně vaše slabost. Věta: „Bože ta má zase dneska šílený vlasy co?“ Cosi vypovídá o vás a o tom, co vám na sobě samých vadí. Poslouchejte tedy dobře, co říkáte a zamyslete se nad tím, než o někom něco pronesete. Lepší „pomlouvat“ v dobrém. Třeba: „Všimla jsi si, jakou má dnes hezkou sukni, dělá jí ženskou postavu.“ Větší hodnotu bude tahle věta mít, když ji řeknete přímo dotyčné. Bude buď překvapená vaším chováním nebo vám také vrátí kompliment. Komplimenty přece nejsou jen doménou mužů, ale i mezi ženami mají skvělý vliv na přátelství či pracovní vztahy. Otevřou se vám dveře do jiných sfér.

Řekla bych, že je každý z nás na sebe tak trochu přísnější, než by ve skutečnosti měl být. Laťku přísnosti na své tělo, povahu nebo dokonce vzhled míváme příliš vysoko.

Množství časopisů a médií nám předkládá fakt, jak by „dokonalé“ ženy měly vypadat. Jaké míry by měly mít a kolik vážit. Jak pečovat o muže, být samostatná… bla, bla, bla.. Pokračovat bych mohla do nekonečna. Není snad na nás posoudit, kdy se budeme cítit dobře a krásně a ne se řídit nesmysly o dokonalosti. Ty „dokonalé“  ženy ve skutečnosti neexistují. Jsou to holky z obálek časopisů, které nejí a mají na sobě tolik make-upu a dobrý fotograf je vyfotí z hezčí strany a pak díky photoshopu uberou pár kil nebo vrásek. Takhle upravené budeme vypadat krásně všechny.

Ženy jsou krásné jinak, svou vnitřní osobitou krásou. Vzhled otvírá možnosti trochu jinam (to už je na jiný článek), ale pak když dotyčná promluví, ukáže se jak krásná je uvnitř. Poznáte to po první větě. Je vědecky ověřeno, že muži mají z velmi krásných žen strach. Netuším proč tomu tak je. Není to jejich level nebo jak? Třeba se nějaký odvážlivec nebude bát mi to jednou vysvětlit při sklenici vína. 🙂

Není krása, osobní kouzlo, šarm, charisma nebo sex-appeal v něčem jiném? To, že muži milují právě naše nedokonalosti a slabosti. Tím netvrdím, že když se teď přestanete holit, tak muž zajásá. I když věřím tomu, že i takoví existují. 🙂 To, co my ženy vnímáme jako nedokonalost, může muž vnímat jako roztomilý fakt. Jde o všechny ty strie, pomerančovou kůži (vědí vůbec, co to je? A koukají na to, když nás vidí v plavkách? Ne! Nemají na to čas.), trošku širší boky, pár pupínků tamhle nebo tady… Vrásku mezi očima a důlky na tvářích při rozpustilém úsměvu… To je to dokonalé..

Pobavme se teď chvíli o tom, co se nám líbí na mužích? Zadek, ruce, oči nebo úsměv. Ne všechny chtějí pekáč buchet a nohy jako mají profesionální sportovci. Pochybuji, že kvůli tomu, dotyčného muže milujete. Milujete ho proto, že zbožňujete jeho smích, vtipy, kterými se vás snaží rozesmát a jeho třídenní strniště, kterým vás schválně škrábe na krku a vy se hihňáte jak malá. Jeho všeobecný přehled vás mnohdy až uvádí do rozpaků. To, že zaplatí večeři i když jste to od něj nechtěly. Smích společným vtipům… Další drobnosti, které jistě milujete jsou nedokonalosti. Ano ty! Nebo naopak ho milujete navzdory všem těm nedokonalostem. A to je ono…

Ze začátku vztahu mezi mužem a ženou díky „růžovým brýlím“ stejně vidíme jen to, co vidět chceme. Idealizujeme si druhou stranu, ale až zamilovanost pomine, začneme si všímat i ostatního. Jen čas ukáže, zda jsme si souzeni. Právě pro nedostatky na kterých pracujeme, aby se z nich časem staly přednosti a nebo aby byly neznatelné. Vztah je jedna velká fuška a sladění kompromisů. Taky velká dávka tolerance, společné sexuality (A ano sex je ve vztahu velmi, velmi důležitý.), zájmů, souznění a dalších a dalších hodnot, které tvoří muže a ženu. Důležité je cítit se sami sebou. Přetvářka je k ničemu.

Shrňme si to tedy. Co je to tedy dokonalost? Je to medii a světem nastavená laťka, která nás nutí věřit, že my sami ji postrádáme a marně ji hledáme a přitom jsme úžasní takoví jací jsme. Dokonalost totiž není přetékající konto, pleť bez chybičky nebo rychlé auto. To je jen povrchové a ne věčné. I když sem tam sami o sobě pochybujeme. Měli bychom s tím přestat a děkovat za to, co už máme. Lidi okolo sebe, pěkné rty nebo vlastnosti, za které nás naši blízcí obdivují. Neztrácet čas tím, co bychom mohli mít. Pokud o něco opravdu stojíme dostaneme to v ten pravý čas jen v to věřit. V první řadě věřit v sebe sama. Pak budeme dokonalí i se svými nedokonalostmi.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.