Sama sebou

Bez vína, bez filtru, bez starostí, bezvadná, bez vady, bez špetky úcty, bez kontroly, bez předmětu, bez studu, bez servítek, bez smutku, bez konkurence, bez urážky…

To všechno jsem, když jsem sama sebou. Nehraji hry, protože to k životu nepatří. Když se mi stýská napíšu. Když něco nechci řeknu to. Protože vím, že o co si neřeknu to nemám. Slovo ne mám na paměti po každé, když se rozhoduji. Neumím lhát, k životu to nepotřebuji. Nechodím včas. Okolo sebe chci mít lidi, před kterými si nemusím na nic hrát, protože přetvářka je strašně vysilující. Energie se pak vytrácí vniveč.

Píšu, protože to mě dobíjí a dává mi to svobodu. Cítím mnoho emocí na jednou a to nejen těch svých. Poznám nevoli, lásku, touhu i chtíč. Umírám, když vidím někoho trpět. Vidím i to co vidět nechci. Odpouštím velmi zřídka. Pro lidi na kterých mi záleží dokážu cokoli a nic za to nečekám. V lidech vidím většinou to dobré, protože vím, že každá nedokonalost je vlastně dokonalostí. Jakmile se někomu dostanu do srdce, už tam zůstanu napořád. Mám to stejně pokud mi neublížil a nestal se tak mým ENEMY.

Často se schovávám za kamennou tvář, ostatní nemusí vědět, jak se zrovna cítím, to poznají pouze ti, kteří ke mě mají hodně blízko. Někdy umírám touhou udělat něco, ale rozum je silnější a velí neudělat to. Sebeovládání mám tak na velmi vysoké úrovni.

Nemám ráda lež. Zradu a plané sliby. Více hledím na činy, doteky a pohledy než na dary a materiální věci i když si ráda dopřeji neznamená to, že ty věci k životu potřebuji.

Ráda chodím bosa v trávě a ve vodě trávím spoustu času, dobíjím tak baterky. Je to nejlepší místo odpočinku. Mám ráda spontánnost, city a emoce. Ve světě je jich spoustu jen je zachytit.

Mám ráda dech ze sklenice čerstvě nalitého vína, ne moc voňavého. Vybaví se mi pak slova lásky a něhy společně a já taju v momentě, kdy ochutnám doušek a jsem s člověkem se kterým je mi dobře. Neodpouštím nevěru a těžce snáším “přátelskou” nevěru i když s věkem se to lepší, stále mám, co dohánět.

Myslím si, že nejsem romantický typ i když okolí tvrdí opak. Protože 50 odstínů, Samotáře ze Siettlu, Město andělů a Dokonalou partii sleduji pořád dokola. Raději než na romantický film jdu na komedii, protože smích je velmi důležitou součástí života a ten opravdu upřímný zažijeme jen několikrát za život. Je opravdu důležitý a nejen proto, že ubírá věk a vrásky, ale je i o tom pocitu uvnitř.

Když se mě někdo zeptá proč píšu odpovím, že proto, že mě to baví, ale není to tak úplně pravda. Ráda v ostatních zanechávám emoce a chci aby z mého psaní poznali, jak přesně se právě teď cítím a jakou mám zrovna náladu. Proto si myslím, že moje nejlepší články vznikají, když jsem smutná, ovíněná nebo zamilovaná. Vnímáte pak ty emoce skrz písmena. Nechápu jak je to možné, ale jde to.

Ráda se učím a stýkám s lidmi, kteří jsou inteligentní, protože se od nich mohu mnoho naučit. A co si budeme povídat, každý den je učením. Neříkám, že jsem houpá, to rozhodně nejsem :-), ale ráda poslouchám ostatní. Pak u mě stoupají na hodnotě a já k nim ráda vzhížím. Nedávno mi jeden kamarád vyprávěl o budově v centru, kdykoli teď jdu okolo, vzpomenu si na něj a to je hezké. Každý člověk v nás nechává ze sebe určitou stopu. Navíc je vědecky dokázáno, že každých 10 let člověk mění své přátele a je to způsobeno tím, jak se vyvíjí. Nevím, jestli je to pravda, ale s jistotou vím, že lidé v našich životech hrají určitou roli i když sami třeba nevíme jakou. A pak najednou přijde chvíle a jejich role skončí a my se s nimi přestaneme stýkat. Má to prý souvislost s minulými životy.

Mám ráda pravdivé citáty, které jsou ze života, protože většina z nich vystihuje to, jak se momentálně cítím i když zrovna nevím, jak to říct. Věřím v kouzla, pohádky a šťastné konce. Zkrátka věřím.

Mám ráda maliny a jejich chuť. Proč? Nevím…

Když jsem šťastná zpívám si a tančím, když u toho nikdo není. Sprchuji se dlouho, protože to mi dodává energii. Velkou část mého dne tvoří hudba. Jakákoli většinou podle nálady, ale pomáhá mi psát, myslet, učit se, pracovat, uklízet a žít. Každý song vyjadřuje moji momentální chuť a náladu. Každý den objevím minimálně jednu skladbu, kterou neznám. Mám ráda atmosféru na koncertech, je to jiné než ve sluchátkách  nebo doma z rádia. Ty emoce a ten prožitek. Když mi rodiče koupili první PC měla jsem tam přes 50 GB hudby, všechny možné žánry. U všech jsem znala slova abych je mohla zpívat, když nikdo nebyl doma a já byla zrovna v dobré náladě. Mám ráda diskotéky, když si můžu zpívat a tančit. Tanec je tak osvobozující a je to vlastně taková předehra. Ale zase nemám ráda davy, takže je to dost složité.

Svá tetování považuji za očistec. Kdo nezažil nepochopí, každá bolest je součástí mého života. Ráda o nich říkám, že to jsou znamení mé černé duše. Nebo, že prosakují moje hříchy. Křídla, která mám vytetovaná přes celá záda, jsem chtěla už jako malá holka. Dávají mi pocit, že můžu všechno na světě (nejen kvůli té bolesti), protože to andělé přeci dokáží. Každé moje tetování má svůj význam, ale nerada o nich mluvím. Když jsem si nechala udělat své první tetování myslela jsem si, že bude opravdu jediné. Nakonec se ta bolest vpila do mě a je to mou součástí. Je to takový můj příznak. Občas si vychutnávám pocit, kdy pobuřuji ostatní. V momentě, kdy sundám svetr a odhalím kresby se lidé otáčejí. A ano dělám to schválně. Musí si uvědomit, že život máme jen jeden a na to aby byl nudný není dost času. Raději si ho užiji. Tím myslím veškerou pozornost. I když si myslím, že jsem v určitých směrech introvert. Okolí tvrdí přesný opak. Někdy je to jen maska. Jindy asi pravda, mám ráda svůj klid a svou svobodu nebo spíš svůj vlastní svět. Jen dlouhodobě to moc nejde. Jsem nerada sama.

Neumím vařit, nebaví mě to. Mám ale občas záchvěvy a sem tam se mi něco povede dotáhnout k dokonalosti. Raději peču, relaxuji u toho. Nechávám po sobě hrozný nepořádek i když se snažím ho uklidit. Mám jen jednu jedinou kuchařku a do té jsem bezmezně zamilovaná. Přála bych si umět vařit, ale zkrátka nejsem holka od plotny. Muž mě musí milovat pro něco jiného než je vaření.

Mě totiž stačí, že se mám ráda sama taková jaká jsem.

 

2 thoughts on “Sama sebou

  1. Miluji vaření a ob týden musím něco uvařit, jinak to byl špatný týden (nejčastěji něco s kokosem nebo skořicí). Potuluju se v kuchyni od 6 let, takže můžu říct, že vařit umím (ale třeba svíčková a guláše, na ty nemám trpělivost). Takže něco upečeme a můžeme udělat piknik 😀

    • No proč ne 🙂 Paradoxně na svíčkovou trpělivost mám i když rozhodně nebude tak dobrá jako od člověka, co ji vaří několikrát za rok. A svíčkové našich maminek se nevyrovná.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *