Prázdnota

Než zasadíš poslední slůvko tam,

přeješ si ať to i já vzdám.

Procitnu záhy, když uděláš to znovu,

a nastavím zase v srdci prázdnotu.

Vyrvu si srdce a odhodím ho s pryč,

nepotřebuju ho už nikdy víc.

Nechci vědět už, co je to láska,

protože je to krutá sázka.

Zamilovat se a pak cítit to prázdno,

myslet si, že už je to dávno.

Zapomenout všechny slzy znovu,

už nikdy nepodlehnout tomu slovu.

Je to jen slovo a planý slib,

ale člověk snadno poučí se z chyb.

Lásku, jak sůl kamennou,

ty pocity uvnitř najednou.

Modré oči a dotek tváře,

nenávidím záludné lháře.

Díváš se do očí plné modře a vidíš svůj život,

bylo tam štěstí a teď jen lítost.

Víno teplá v dlaních ve sklenici,

vypiješ ho a uhasíš tu svíci.

Hasím tu svou tiše a lačně zas

a já myslela, že mě lépe znáš.

Necítím nic bolest, smutek nebo žal,

to všechno jsi mi totiž vzal.

Cítím jen prázdno v nás

když vím, že to zase vzdáš.

Ničím vše a ukrývám v hlavě

na lásce už nikdy nebudu stavět.

Přála jsem si být šťastná ne tvé alibi

vše se opakuje znovu, nesnáším sliby.

Život jde dál a já zahazuji city,

protože řežou jako ty nejostřeší břity.

Řežou tam, kam ani rány neřezají,

navíc krvavé rány brzo se zahojí…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.