Poslední pozdrav

Než začneš číst pusť si:

A teď můžeš číst…

Než dopadne další slza na polštář vzpomenu si naposled, jak jsi se na mě díval, když štěstí bylo na dosah. Jak jsi mě miloval, když láska byla ve vzduchu. Vše okolo bylo to tam, jakmile jsi se přiblížil a já nemohla dýchat, když jsem pohlédla do těch modrých očí. Jsou mi vším a já se jich nedokážu a nechci, jen tak vzdát.

Teď velká propast dělí naše srdce, naše jiné světy, které se tak na krátko spojily. Byla to krátká doba, ale mně to připadalo jako věčnost, jako bych Tě už dávno znala nejen ze svých snů. A pak jsi se naklonil a pošeptal jsi mi ta slova. Ztratila jsem se kdesi někde mezi tvým dechem a polibky. Vzdechy byly silnější než my dva, než cokoli jiného. Láska byla při nás. Milovali jsme jeden druhého. A já bych teď dala cokoliv, výměnou za to, aby se mi ty pocity vrátily, aby jsi se ty vrátil. Upsala bych svou duši ďáblu, který už mě má stejně jistou. Všechny ty dojmy mě šimraly v břiše, v hlavě a na rtech. Mé jediné přání bylo usínat a vzbouzet se vedle tebe – NAVŽDY, ať si myslíš, co chceš. To mi ke štěstí stačilo.

Nezáleží na ničem jiném než na tom pocitu, který jsem ještě nikdy v životě nepocítila. Chtěla jsem aby to bylo na věky. Všechna  ta slova se do mě vpíjela, jako inkoust do pijáku za dob našich rodičů. Všechny ty vibrace a energie na které ty nevěříš a já vím, že je cítíš zrovna jako já.. Měla jsem pocit, že jsem našla svou spřízněnou duši a že spolu budeme napořád. Ano správně do konce našich dnů…

Dotek byl jemný a hřejivý a já si přála, aby jsi nikdy neodešel tam, kam za tebou nemůžu. Každá vteřina bez tebe je jako nesnesitelné mučení. Jen když jsi šel do sprchy trpěla jsem steskem a musela ti to všechno říct. Vím že víš, že všechny ty vteřiny mi bodají do srdce ostnatý drát a ten utahují a utahují. Čím déle to trvá tím více je drát utažený a moje srdce je menší a menší až nakonec zmizí úplně. Proklínám všechny lži a naschvály, které jsme si udělali, protože teď už to všechno nezachrání omluva, sliby nebo cokoli jiného.

Myslela jsem si, že jsme si souzeni beze slov a že patříme k sobě. Myslím si to do teď. Věřím v to. A teď než setřu poslední slzu z polštáře vonícího tebou znovu se ti milionkrát omluvím, za tu nejistotu, lži a pocity vysílám k tobě vzkaz, že mě to tak bolí a bolet ještě dlouho bude. Myslím, že to je dostatečný trest pro nás oba. Ať už jsme řekli cokoli, vím, že patříme k sobě. Prostě vím…

Do posledního vzdechu tě budu milovat. Není mi přáno být šťastná už nikdy. Ne bez tebe. Chci náš šťastný svět zpátky. Neumím bez něj žít. Je to totiž to, co jsem celý svůj život hledala. Umřela bych pro to, znovu a znovu, stejně jako pro tebe a vím, že ty to víš. Cítíš to. Protože já se cítím stejně jako ty. Nenech mě umřít žalem. Protože jestli necháš už nikdy nebudu schopna nikoho milovat, tak jako tebe. A i když jsou to jen slova a ty nevěříš, stejně jako  nevěříš na jin jang. A přitom uvnitř v hloubi duše víš že, my jsme jin jang spolu. Vím, že to víš. Protože já to vím taky…Miluji tě a vždy milovat budu.

Navždy Tvá….Nezapomeň na svého anděla, který bude s Tebou ve Tvém srdci a ve Tvých myšlenkách napořád.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *