Spřízněné duše

Procitnout právě teď. Zapomenout na všechny strasti, které jsme doteď zažili a uvěřit v kouzla a zázraky a vracet se tak do dětských dní, protože děti vidí svět jinak bez starosti. Být snem v očích toho druhého a hledět na sebe do noci a beze slov. Milovat dech jeden druhého a o očích ani nemluvě. Rtů se nemoct nabažit, protože není nic krásnějšího než líbat rty, které tě tak moc chtějí a touží po tobě. Zapomenout na okolní svět už jen v momentě, kdy se přiblížíme blíž. Nemusíme se dotýkat, stačí ten pohled jako na dárek, který jsi si už dávno, hodně dávno přál. To je on. Ten záchvěv toho něčeho, co hledáme celý život. Zamilujeme si ten pocit blízkosti a něhy, i když bychom to nikdy nepřiznali. Naše duše splynou v jednu jedinou, která prochází světem a dny nedotčena, jako jeden celek a i když to v hloubi duše tušíme, nikdy to nepřiznáme, Jeden bez druhého nemůžeme koexistovat. Nechceme. Sami ano, ale bez toho druhého, bez té spřízněné duše ne. To totiž ani nejde. Duše jsou k sobě nevědomky přitahovány neviditelnou silou, kterou nedokáže vysvětlit ani jeden z nás. Pouze víme, že když se naše pohledy střetnou, dokážeme na sebe hledět hodiny bez pohybu, nádechu nebo mrknutí a chceme společně prožívat všechny minuty, které jsou nám dány. Myšlenky celý den stejně směřují k tomu druhému ať je, kde je. To už nejde ovlivnit. Jeden o druhém víme, protože každá vteřina nám připomíná toho druhého. A to slovo není láska, které nás spojuje, ale souznění a společný život. Protože toho jsme a chceme být součástí…

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.