Poslední obláček kouře

Poslední obláček kouře,

v srdci byla láska a v hlavě bouře..

Rty byly planoucí a hruď stoupá,

když mě tvá lež zase houpá.

Skelnou vatu podával jsi mi po lžičkách,

chutnala jako cukrová, ale ty jsi vrah.

Ztratila bych dočista sebe sama,

bylo to jako žít své vlastní drama.

Spoutaná porcelánová panenka,

ty šeptající lži do ouška.

Slova nenávisti skryta za slova lásky.

Vím, že teď už není cesty zpátky.

Procitnutí otevřelo oči a podrazilo nohy

a to byl jen okamžik pouhý.

Jsem ale zpátky a zase se raduji z maličkostí.

Negativních myšlenek už bylo dosti.

Slunce hřeje, měsíc s hvězdami svítí

a já cítím, že je milé sama sebou zase býti.

Zapomenout na lži a sliby plané,

špatné myšlenky vítr pryč odvane.

Čas zahojí všechnu křivdu bolavou

a odkryje pravdu prozatím schovanou.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.