Káva

Káva je obvykle horký nápoj z plodů kávovníku. Označuje také prášek, který se k výrobě nápoje používá. Ten se získává mletím pražených semen kávovníku. Káva je charakteristická svou silnou vůní a černou barvou. Obsahuje mimo jiné alkaloid kofein, který povzbuzuje … Continue reading

Presso za 8 Kč

Cestu jsme zvládli parádně, i když byla dlouhá a provazy deště se táhly až na zem. Chvílema jsem se bála, že autobus vyletí ze silnice. S jednou přestávkou na kafe a WC jsme si musely vystačit. Sedly jsme si s kolegyní hned za řidiče (tam je totiž nejlepší zdroj informací, hned z první ruky), je tam o trochu více místa na nohy.

Za námi seděly dvě dámy, které se z 80 % cesty věnovaly trapné konverzaci: „Ještě se tolik neznáte“. Ve stylu: „To je ale šílené počasí, že?“, „Tenhle dům je divný, tam bych nechtěla bydlet.“ A zbylých 20 % cesty mlčely, což byla přijatelnější varianta.

Jak jsme jely, přemýšlela jsem, jak asi bude vypadat náš „Hotýlek“. Z předchozích školení jsem si představovala něco ve stylu Holiday Inn. Tam jsem byla ubytována v předchozích zaměstnáních. Nebo vzhledem k tomu, že v pozvánce na školení je napsáno ve vzdělávacím zařízení, jsem si představovala hotel a vedle školu nebo prosklenou budovu, určenou ke studiu a meetingům. No těsně vedle.

Hotel to sice je, ale ne tak ledajaký. Je to starší budova (na pokojích ještě rozhlasy z dob kamenné, takže posuď sám/a, jak daleká doba kamenná to je), která připomíná hotel pouze recepcí, jinak je to spíše kolej nebo škola, jak vyšitá (o tom není pochyb).

Vstupní hala je lesklá a tmavá, hlavním chodem se scházejí dvoje schody k tmavé recepci. Druhý východ na opačnou světovou stranu je prosklený a je jím výhled na přehradu a park (to je krása). Další hezký pohled před tímhle vchodem skýtá také výhled na chtivé kuřáky, jelikož (logicky) je zakázáno kouřit uvnitř hotelu. Na recepci (bez PC podpory, ale wi-fi tu je) se vyzvedávají klíče od pokojů, s velkou kovovou cedulkou označenou číslem pokoje hosta. Pak se host musí zorientovat v „přehledné“ navigační ceduli nad výtahem, do kterého patra patří jeho pokoj. Ale naštěstí to není žádná věda, je to rychle k pochopení.

Když host stojí zády k navigační ceduli je zleva WC, Jídelna (ano jídelna) a bar. V jídelně je koberec (na tom není nic divného), kam chodí starší dámy v papučích a hostesky mají výborně promyšlenou strategii. Jezdí s kovovými vozíky (jak ve Shrekovi, když kradli Víle v jejím domě lektvar „šťastní až do smrti“). Jedny jezdí s vozíkem plným talířů s jídlem a druhé zase s prázdným a sbírají použité nádobí. Je to vážně vymyšlený systém. Každá vyjede z jedněch dveří, objede celou jídelnu dokola a pak zajede zase do jiných dveří (vlastně jak návštěva strašidelného hradu na pouti 😀 – ty dveře myslím). Jedinou vadu má tahle kouzelná jídelnička, nejsou připraveni na vegetariány a vegany, což je škoda. Veškeré jídlo (ač si může host vybrat ze tří možných možností), má masitý základ a přílohu. Trošku diskriminace.

Když jsme se po obědě dostaly na chvíli do pokoje a odemkly dveře (ano odemkly klíčem nikoli kartou), našly jsme velice příjemný pokojík s třílůžkovou úpravou a sociálním zařízením. Ke každému lůžku patří skříňka na oblečení a boty a polička nad postelí (jako by byli připraveni na to, že tu zůstaneme déle než jeden den a jednu noc). Žádný přepych, ale k relaxaci stačí. Je to taková lepší kolej.

Každopádně nejvíc mě dostaly učebny (nebo třídy?), protože když jsme vylezly z výtahu (z našeho krásného pokojíku) a daly jsme se doprava dlouhou chodbou, vedoucí do učeben (1 – 6). Vedle každé učebny je nástěnka a na každé z nich visí jmenný seznam „žáků“ účastnících se školení. Hezké že? Po vstupu do učebny se člověk vrací do dětských a hlavně studentských let. Tabule s barevnými fixy (mazací samozřejmě), promítací plátno s promítačkou, katedra, 4 řady lavic, které mají jen tak mimochodem na bocích háčky na tašku a pod deskou úložný prostor na učebnice (už jen kapsář na výtvarnou výchovu a tělocvik 😀 ). První, co lektorka naší třídy udělala – vyndala TŘÍDNÍ KNIHU a četla jednotlivá jména a my se museli nahlásit způsobem „Zde“ nebo „Tady“.

Po hodině drmolení (nejspíš to nebylo drmolení, ale my žáci jsme byli unavení z cesty a brzkého vstávání) lektorky jsme měli 20 minutovou přestávku (nejspíš velká přestávka) na kafe a WC. Všichni se vyhrnuli na chodbu a prchali na kafe směr bar. Když se mě velice příjemná obsluha zeptala, co si dám a já (už asi jako 150 host dnes) odpovím kávu. Jen kývne a odběhne k přístroji. Chystám si 50 Kč a čekám až mi barmanka zahlásí cenu za mou objednávku. S kolegyní se něčemu vážně smějeme a diskutujeme, vloží se nám do hovoru barmanka s kafem a řekne mi „8 Kč“, když naprázdno polknu v domnění, že si dělá srandu, se zeptám: „Kolik?“ znovu se tedy usměje a říká: „8 Kč prosím“. Na to já jí podám 10 Kč a odpovím, že si nejsem jista, zda tak velkou hotovost u sebe mám. A vyprsknu smíchy. Slečna profesionálka na sobě nedala nic znát, ale moc dobře vím, že byla vedle.