Ráno jako každé jiné, nic se mi nechce. V 18 hodin sraz s kamarádkou Evičkou ohledně nového projektu blogu. Stihla jsem v rychlosti nakoupit a už jsem letěla za ní.

Přišla jsem včas. Na kávu se nám nechtělo, tak jsme zašly do blízké vinárničky Blatnička. Vínko dokonalé, obsluha milá a ceny přívětivé.

Přiznám se, práci jsme probíraly tak 20-30 minut a pak už těch džbánků bylo víc a na práci už nezbýval čas. Divím se, že jsem trefila domu. A muž ze mě neměl radost. Já si ale připadala úžasně, dozvěděl se o tom celý autobus. Jaká jsem okouzlující, vtipná zkrátka dokonalá. Tak jako každá z nás po pár skleničkách nebo džbáncích.

Občas je ale třeba vypnout nebo vlastně restartovat vlatní systém a ulevit si vypovídáním si a smíchem buh ví proč asi tak úplně všemu. Všechno včetně mě mi připadalo dokonalé, tak jak jsem si vždycky přála.

Tento večer byl neopakovatelný!