Než zasadíš poslední slůvko tam,
přeješ si ať to i já vzdám.
Procitnu záhy, když uděláš to znovu,
a nastavím zase v srdci prázdnotu.
Vyrvu si srdce a odhodím ho s pryč,
nepotřebuju ho už nikdy víc.
Nechci vědět už, co je to láska,
protože je to krutá sázka.
Zamilovat se a pak cítit to prázdno,
myslet si, že už je to dávno.
Zapomenout všechny slzy znovu,
už nikdy nepodlehnout tomu slovu.
Je to jen slovo a planý slib,
ale člověk snadno poučí se z chyb.
Lásku, jak sůl kamennou,
ty pocity uvnitř najednou.
Modré oči a dotek tváře,
nenávidím záludné lháře.
Díváš se do očí plné modře a vidíš svůj život,
bylo tam štěstí a teď jen lítost.
Víno teplá v dlaních ve sklenici,
vypiješ ho a uhasíš tu svíci.
Hasím tu svou tiše a lačně zas
a já myslela, že mě lépe znáš.
Necítím nic bolest, smutek nebo žal,
to všechno jsi mi totiž vzal.
Cítím jen prázdno v nás
když vím, že to zase vzdáš.
Ničím vše a ukrývám v hlavě
na lásce už nikdy nebudu stavět.
Přála jsem si být šťastná ne tvé alibi
vše se opakuje znovu, nesnáším sliby.
Život jde dál a já zahazuji city,
protože řežou jako ty nejostřeší břity.
Řežou tam, kam ani rány neřezají,
navíc krvavé rány brzo se zahojí…
