Člověk člověku

Na rodinu jsem měla veliké štěstí a to i co se druhé strany (tchýňovců) týká. Je to zvláštní, protože poznat člověka není zase až tak možné, každý má v sobě něco, co je i členům rodiny skryto, pod rouškou tajemství.

Mělo by se v rodině, či mezi přáteli nebo nejlepšími přáteli sdílet opravdu všechno (teď myslím verbální cestou)? I ty sebemenší detaily a starosti našeho všedního života? To, že mě někdo naštval nebo pomluvil. A nebo se mi zkrátka jenom nelíbí. Že šéf si zase vymýšlí a že kolegyně tohle nebo tamto. A že muž doma neuklízí nebo nevaří….:) Ano to jsou drby, pokud tohle sdělujeme osobě jiné, než které se to týká. Pokud to není pomluva nebo drb, je to stížnost… negativní věc a společností je dáno, že společné drbání stmeluje společnost. Ano?

Dnešní doba je bohužel taková, že každý chce jít s dobou (na tom na jednu stranu nevidím nic špatného, pokud v tom není schválnost, závist či jiné takto smýšlející chtíče), skvělý mobil, poslední móda… za každou cenu… ano je to tak. Za povýšením přes mrtvoly a další a další z mnoha případů lidské zloby. Ne všichni jsou ale takoví, to bych zase křivdila všem lidem a házela je do jednoho pytle a taková být nechci a nebudu (o tom, co chci a nebo nechci, zase jindy).

IMG_0120

Velice optimisticky mě naladí skutečnost, že existují ještě lidé dobří a to ti, kteří pustí v metru těhotnou paní sednout. Mamince pomohou s kočárem. Nebo když dítěti na kočárku upadne hračka a někdo mu ji podá, aby ji nenechalo na peroně, zastávce či v obchodě. Roztomilé že? To se člověku hned jinak dívá na svět.

Člověk si říká, jak druhého zná, ale pak přijde moment… stačí vteřina a všechno je to pryč a to nemluvím jen o zklamání, lásce, citech, chování, vzteku a dalších a dalších situacích všedního života. Jde i o kolegy, životního partnera nebo naše děti. Během sekundy máme život naruby a jsme překvapení z lidské energie a lidského chování nebo uvažování. Stalo se ti to někdy?

Každý z nás má určitý stupeň vychování, slušnosti a dalších věcí, které působí na dnešní sociální cítění a působení na okolí. Už od dětství se učíme, co je špatné a co dobré. Lež – špatná. Pravda – dobrá. Našimi hrdiny jsou superhrdinové v podobě komixových postav, které utvářejí naši osobnost. Na něco jsou ale i superhrdinové krátcí a to je výchova od našich rodičů a povahové rysy, které jsou dědičné, s těmi holt nic nenaděláme!

Občas mi připadá, že dnešní rodiče nemají páru o tom co to rodičovství vlastně je… Děti nechávají na pospas sobě samým a to je dosti kruté a smutné. Ano jsou moderní rodiče, před kterými smekám, vážně!! Klobouk dolu. Ale ta druhá strana je poněkud smutnější. Pak má naše společnost vypadat, tak jak vypadá. Smutné také je že mnohdy vystudovaný inženýr/ka mají mnohem méně vědomostí než normální pozemský člověk, který nedal 6 let studování. Zkušenosti přicházejí s životem a lidmi, se kterými se setkáváme v našem životě.

Měli bychom se naučit vzájemné toleranci, zdravé kritice a pochvaly… aby naše děti vyrůstaly moudré a ne se jen honily za mobily a ,,dobou“.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..