Bez duše

Byl bez duše. Bez srdce. Bez citu. Nikdy neuměl dát a stále jen bral. Tiše a bolestivě, bezostyšně bral všechnu energii a city, které mu nikdy nepatřily. A ona neslyšíc křik v hlavě, uvěřila jeho hrané bolesti, která ji vnitřně nevědomky tížila. Všechny ty zmatky, lži a hloupé sliby. Přehlížel tiché slzy a planoucí srdce, které bilo v její hrudi. Udusil jej svým smýšlením. A ona? Ona ho přesto milovala. Chtěla, aby byl šťastný i ona si přála být šťastná. Ale nikdy jí to nedovolil. Nechal ji stát na místě a kdyby mohl, shodí ji ze skály a beze smutku odejde.

Snila o světě bez bolesti. O místě, kde ji nic netíží a kde nebude nikdy sama a zklamaná stát uprostřed pouště. Prohrála a věděla to, ale měla dost síly. Žila život někoho jiného a někde jinde než měla. Naštěstí pochopila včas a procitla ze lži, kterou jí připravil. Pomalu podávaný jed trávil její vnitřnosti a všechno a všechny okolo ní. Udělal z ní něco, co si nikdy nepřála a ztratila vše, na čem jí záleželo. Padla na dno. Sama.

Neutichající slzy mnohokrát padly na polštář, ale nebyl nikdo, kdo by je setřel a kdo by pochopil všechnu tu tíhu světa. A ji nepochopenou a zlomenou vzal do náruče a s veškerou něhou, která světu ještě zbyla, pevně stiskl její ramena. Teplými dlaněmi z jejich tváří setřel slzy, které jí ještě zbyly a polibkem utišil všechny zbloudilé myšlenky v její hlavě. A přiměl tak uvěřit, že láska ještě nevymřela a existuje, jen není hned vidět.

Vzala srdce a ukryla jej hluboko, hluboko, kde nikdo není a neexistuje žádný cit. Utřela slzy. Zvedla hlavu. Nezapomněla, ale jde dál s hlavou vztyčenou. Se srdcem plným bolesti. Ukrytém na místě, které nezná ani ona sama.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.