Vesmír

Chci být tvým vesmírem a ztratit se v tobě. Cítit tvůj dech na mém krku, ve vlasech, všude. Chci cítit pevné objetí znovu a znovu. Ztratit se v místech, kam můžeme jen my dva. Promilovat noc i ráno. S bolavými svaly společně pít kávu. Ranní slunce nám připomene to, co nikdy nezapomeneme a také to, co je jen naše. Naše chvíle, kdy dýcháme jeden pro druhého. Naše chvíle, kdy pevné objetí zažene smutek a žal.

Nedovolme prohrát bitvu mezi našimi srdci a ponořme naše srdce do lásky, která se nikam neztratila, jen potřebovala dozrát. Teď už to víme a cítíme společně. Pojďme se vzít za ruku a smát se nebi, trávě nebo mrakům, když spolu ležíme na dece a užíváme si slunečních paprsků a vyprávíme příběhy, kterým rozumíme jen my dva.

Nerozumím vesmíru a jsem ztracená ve svých myšlenkách. Cítím se lehce a umírám touhou vidět tě a cítit “to” znovu a znovu. I když nedokážu popsat, co cítím vím, že se mi tento pocit líbí. Je to pocit, který vysílám do vesmíru a děkuji andělům, za to, že mi umožnili pocítit, jaké to je ztratit se. V tobě.

Když mě líbáš zavírám oči, chci abys mě vzal do náručí a už nikdy nepustil. Chci utonout ve tvých očích a nikdy nepřijít o ten úsměv plný lásky a jistoty, že všechno už bude dobré. A i když vím, že se občas mraky objeví, je důležité vědět, že člověk není sám. A má se o koho opřít a komu vše říct.

Moje bolest střídala žal, umírala jsem samotou. A pak přišel den, kdy jsme se potkali. Naše vesmíry se střetly a protkaly se jako dvě pavoučí sítě. Nyní jsou propojeny více než 17 let a na to se nedá zapomenout ani to zahodit. Proto se ztrácím ve tvém vesmíru a ty v mém. Protože nyní, nyní jsou to vesmíry spojeny v jeden.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *