Přístav naděje

Vznáší se v mém bytě jako velká loď naděje. Přístav plný splněných přání a tužeb. Protkává pokoj, tahle loď bez kotvy a přístavu. Pluje na energii mého života. Ležím v ní se zavřenýma očima, vidím všechny krásy světa, na které mám zrovna chuť a které chci v tom momentě spatřit. Nebojím se dálek. Je jako kouzelný koberec, který mě dopraví kamkoliv se mysl zatoulá, stačí zavřít oči a začít snít. 

Připomíná mi, že nikdy nic není tak špatné, jak se zdá. Vždy se dá někam se schovat a vše si v tichu promyslet. 

Když zavřu oči letím na křídlech perutí, směrem do teplých krajin a brodím se bosky v bílém písku, který před chvílí omýval odliv. Slunce zapadá a já ležím v ní s knížkou v ruce a čtu řádky, které mi běží hlavou, jako ptáci, kteří mě sem zanesli.

Slyším a cítím vítr ve vlasech i na tváři. Zavřu oči, cítím sluneční paprsky a zpěv racků nad hlavou a šum moře. Hlavou mi proudí myšlenka, že tato dokonalá chvíle je neskutečná a každý by měl poznat tento pocit. Na krku mě šimrají mušle, které mi darovali místní lidé. Jen tak. Cítím se o něco lépe. Milovaná.

Znovu ponořím mysl do knihy a tonu v řádcích spisovatele, protože tak to snílci dělají. Těší se z momentů jiných a pak sní a zažívají ty své. Vítr a paprsky mě stále šimrají na tváři a já musím zavřít oči a užívat si tu lenivou chvilku jen pro sebe. Zaslechnu zvonkohru z nedalekého domu z bílého dřeva a velkými okny. V pokojích na zdech visí lapače snů, které nabádají ke sladkému snění o dálavách, jako je tato…

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..