Plážové myšlenky

Přijela jsem sem, abych nalezla sama sebe. Svou druhou polovinu. Chtěla jsem najít to, co mi chybělo. Nespokojenost mě hnala kupředu něco změnit. Nevěděla jsem zatím co, ale s odhodláním jsem vystupovala z letadla na Hurgádském letišti i když plná strachu, že jedu úplně sama. A to i v autobuse do hotelu!

A pak čtvrtý den o samotě, odmítám asi sté pozvání na kávu nebo drink, schovávám se pod slunečníkem na nejvzdálenější pláži. Sleduji lovící racky, několik málo metrů přede mnou. Nic úžasnějšího jsem neviděla. Racci plachtící svobodně ve větru, aniž by mávli křídly. Ten pohled mi bere dech ještě teď, tiše jim závidím.

Spatřila jsem hejno malých rybek, vyskakujících z vody jako delfíni, zůstala jsem stát, jak smyslů zbavená. Ve slané vodě po kotníky jsem viděla spoustu barevných rybek a záviděla jim jejich krásu a bezstarostnost.

Našla jsem spoustu mušlí a korálů, které jsem pro potěchu ostatních lovců pokladů, hodila zpátky do moře. Vlny vzdouvající se ve větru, jen krátkou chvíli, mi připoměly, že nic není věčné ani nepohoda. Když cítím smutek a neštěstí, je čas zamyslet se nad sebou samou a svým okolím.

Dovolit si být šťastná a milovat se, taková jaká jsem. V tu chvíli jsem propukla v pláč, protože mi došlo, co se stalo. Ztratila jsem kousek sebe a dala ji osobě, která o to vůbec nestojí. Nepotřebuje mě. Poutá mě k ní pouze její chování a obzory, jež mi otevřela.

A právě tady na horkém písku a racky obsetym pobřežím, jsem našla svou druhou půlku. Sebe samu. Přede mnou leží svět, jak na dlani a otevírají se mi nové možnosti, jak být zase sama sebou a vystoupit ze své škatule, která mě do teď svazovala. Všechny okolnosti mě dovedly až sem a hlavně chtít jít dál, za hranice svých možností…

Inspirujte se, inspirujte mě…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *