Z(a)tracená něha

Pohlédnu z okna, vidím ven. Cítím ten vlahý vzduch na našich horkých dlaních. Nemyslím na nic, je to jako sen. Padnu ti do náruče, jako smyslů zbavená. Chci tě políbit znovu a znovu. Přivírám oči, cítím ten dotek. Vlasy padají na polštář. Dřív než ulehneš vedle mě, pohladíš vlasy a políbíš rty, které tak dlouho čekaly na tu chvíli. Najít sebe bylo těžší než vstát každé ráno znovu a znovu bez cíle a bez touhy. 

Než utichnou kapky deštivého dne na střeše. Ležíme spolu. V objetí. Myšlenky mě ujišťují o tom, že to tak má být a že je to správné. Cítíme to. Husí kůže mi prozradí citlivé místo, než zkousneš můj spodní ret a jazykem se dotkneš rtů, umírám touhou udělat to a cítit to znovu. Hebká kůže. Tichý vzdech. Prohýbám se v zádech a jen ty víš proč. Propletené prsty se nemýlí. Přiznám tu slabost a tuším, co bude dál.

Vínem svlažit hrdlo a smíchem dát najevo lásku, touhu a skrytou něhu, která se skrývala v našich srdcích. Poznat dosud nepoznané. Znovu a ne jen v našich snech. Schoulená vedle tebe. Není jen něha, je to tichá, bezbřehá touha. Touha zažít tu chvíli znovu. 

Podlehnout kouzlu. Udusit v sobě pochybnost, že to byl jen přelud. Nebo dokonce jen sen. Prosit nebe a mraky za odpuštění a nevíru ve spojení, které z nás dělá dva blázny. Procítit moment, který se ti zaryje až pod kůži. Vzdechy nesoucí se pokojem. Láska pro každého z nás. Letět daleko spolu, zapomenout na všechna trápení a starosti. Odletět pryč. Zastavit čas v tu správnou chvíli. Prominout večeru, že skončil tak rychle a tak brzo. Ránu, že začal tak náhle. Myslíš na to, co já. 

Loučení, blíží se a chce po nás rozhřešení. A já se ztrácím v myšlenkách. Než po posledním polibku otočím hlavu. Mizíš mi v dálce. Napořád.

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *