Poslední den

Něco se v tobě pohne a něco to v tobě zanechává. Pocity, dojmy, smutek nebo stesk. Moc dobře víš, že každý konec má i nový začátek. Cítíš se rozpolcený, protože nechceš opustit to místo, ale zároveň se těšíš, co ti nový začátek přinese. A tou nejistotou vykročíš z komfortní zóny.

Přemítáš, co všechno je osud a jestli to tak mělo být. Jestli je správný krok odejít, právě z toho místa. Zbývá posledních pár minut, pohlédneš ven na lidi, které máš rád. Vzpomeneš si na chvíle, které jsi tu prožil. Kolik smíchu, smutku a skvělých zážitků tě tady potkalo. Co všechno jsi se naučil. Jak velký pokrok jsi udělal. 

Najednou jsi vděčný za tu šanci. Za ten prostor. Za tu zkušenost a zážitek. Ještě nějakou chvíli se v tobě udrží ten sametový pocit. Usměješ se pod nos a mávneš nad tím rukou. Protože všechno, co jsi měl říct už jsi řekl.

Je ti líto odejít, ale tak nějak cítíš, že je čas jít dál a otevřít se novým možnostem. Životě jinak a jinde. Láká tě představa, co všechno můžeš dokázat. Pohráváš si s optimistickou myšlenkou, že je všechno správně. 

Ani jsi se nenadál a je to tady. Konec a začátek, to vše v jednom. Znovu vyhlédneš z okna a usměješ se na lidi, na mraky a nebe. 

Zapálíš cigaretu a úlevně oddychneš. A pak zavřeš dveře, zamáváš staré cestě na rozloučenou, protože ty, ty jsi se rozhodl jít tou novou, která se před tebou rozprostírá jako slunce na obzoru. Hřeje, protože jsi v očekávání, co bude dál. A dál, dál už to bude  jen dobré.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..